Obvykle provází mysliveckou bohoslužbu jen ulovená nebo vypreparovaná zvířata, ale v Třemešné se věřící nebrání ani živým parťákům myslivců a sokolníků. Živý orel vířil křídly vzduch a cinkal rolničkou, zatímco z kůru se nesla úvodní fanfára lesních rohů  Hubertské mše B dur v podání mysliveckých trubačů Rabštejn. Myslivečtí kynologové mají své psy perfektně vychované. Během hubertské bohoslužby se ani jednou v kostele neozvalo rušivé štěkání nebo zakňučení.

Na dveřích obchodů a restaurací bývají tabulky „zákaz vstupu se zvířaty“. Na kostelních vratech nic takového nenajdete. Každému křesťanovi je jasné, že zvířata na liturgické posvátné místo nepatří, tedy snad kromě asistenčních slepeckých psů. Jen jeden den v roce mají zvířata v Třemešné výjimku a jsou vítaná v kostele po boku lidí.

Svatohubertská mše všem připomíná, že myslivec, který má oprávnění usmrcovat zvěř, musí být na svou profesi morálně připraven. Musí respektovat pradávné myslivecké tradice a etiku lovu. Myslivost se neobejde bez zvířat ani v lese, takže by neměla chybět v kostele. Jak jde dohromady myslivost a zbožnost? Kdo jsou svatý Hubert a svatý František, na které se tak rádi odvolávají zbožní myslivci a milovníci zvířat?

Zvířata oslavují svého stvořitele

Křesťanský mnich, asketa a mystik 13. století, kterého dnes známe jako svatého Františka z Assisi, podle legendy nenašel posluchače mezi lidmi, a tak se vydal zvěstovat evangelium mezi zvířata. Při svých kázáních v lese označoval zvířata za své bratry a sestry. Věřil, že všechna zvířata oslavují svého Stvořitele a vzdávají mu chválu, například ptáci svým zpěvem. Proto je také pokládán za patrona zvířat i ochránců přírody, což roku 1979 potvrdil papež Jan Pavel II.

Známá je také legenda, podle níž svatý František svým kázáním napravil zlého vlka, který v okolí Assisi terorizoval pastýře a jejich stáda. Díky svatém Františkovi dodnes udržujeme vánoční zvyk stavění betlémů. František byl patrně první, kdo v roce 1223 na Vánoce zinscenoval takzvaný živý betlém. Slavnou vánoční scénu narození Páně inscenoval v chlévě s živými zvířaty, která se sklání nad novorozeným Ježíškem společně s lidmi.

Svatohuberstká legenda a současnost

Také v legendě o svatém Hubertovi z 8. století mají významnou roli lesní zvířata. Svou předurčenost náboženskému životu si lovec Hubert uvědomil po setkání s jelenem na honu. Právě proto si ho dodnes počátkem listopadu připomínáme jako patrona lovců a myslivců. Podle legendy spatřil jelena, kterému mezi parožím zářil kříž a zaslechl nadpřirozený hlas: „Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“

Po tomto iniciačním mystickém zážitku se Hubert stal velmi zbožným člověkem. Ani jako kněz a později biskup neztratil vztah k lesům, ani respekt ke zvířatům a přírodě. Hubert jako biskup často prosil Boha o požehnání úrody a učil své stoupence děkovat za hojnost darů přírody. Naplněním tohoto odkazu je právě myslivecká svatohubertská bohoslužba.