Zuzana Fajkusová vzpomínala nejen na africkou přírodu se lvy, antilopami, buvoly, pakoni, hrochy, opicemi a plameňáky, ale také na blechy v posteli, roje komárů a ledničku bez proudu, která chrání jídlo před mravenci. Posluchače nejvíc zajímalo, proč se na fotkách africké maminky držící v náruči nemocné a umírající děti usmívají nebo jak Zuzana Fajkusová přišla ke svému africkému účesu z miniaturních copánků. „Rozhodně jim osud nemocných dětí není lhostejný, ale v Africe se lidé zkrátka usmívají do objektivu za všech okolností. Když mají doma dalších deset zdravých dětí a umírání je běžná součást jejich života, berou ty tragédie trochu jinak než my,“ odpověděla Zuzana Fajkusová a hned také prozradila, že většinu afrických účesů tvoří příčesky a falešné copánky, protože černoškám rostou vlasy jen velmi pomalu, jsou tvrdé jako dráty a nedají se barvit.

Etiopie: všechno je jinak

Etiopie funguje „naruby“. Je to země odlišná od všeho, co známe. Když vstávají v sedm hodin ráno, hodiny tam ukazují jednu hodinu. Rok má 13 měsíců a letopočet se jim zpozdil o sedm let, takže letos tam mají rok 2005. Jejich gramatika je neuvěřitelně komplikovaná a abeceda má mnohonásobně víc znaků než naše, protože písmena mají i pro slabiky. Etiopská města mají minimálně  dvě různá jména, v oromštině a amharštině.  „Tito hrdí potomci královny ze Sáby se sice ubránili evropské kolonizaci, ale důsledkem je to, že nikdo neumí anglicky a nedomluví se ani žádným jiným světovým jazykem. Území Etiopie obývá asi stovka kmenů, které si nerozumí ani mezi sebou navzájem. Když česká lékařka a indická sestra pomáhají etiopskému pacientovi a vzájemně si nerozumí, je to pochopitelné. Horší ale je, že ani etiopští zdravotníci často nerozumí svým pacientům, když jsou z jiného kmene,“ popsala svou etiopskou zkušenost Zuzana Fajkusová, která jako lékařka byla šokována také naprosto volným prodejem všech léků bez předpisu.

Popáleniny a podvýživa

Rodiče pracují na plantážích nebo v manufakturách, takže jejich děti jsou celé dny samy doma. Nejmladší bývají podvyživené, protože starší jim všechno sní. „Uprostřed každé chýše je ohniště, takže popáleniny jsou nejběžnějším úrazem dětí. Běžné jsou také úrazy z dopravních prostředků. Evropan si nedokáže představit, kolik lidí se vleze na motorku

nebo do mikrobusu,“ dodala Fajkusová, která v Africe potkala nejen křesťanské misionáře různých národ ností, ale dokonce i Čechy, kteří zde pro organizaci Člověk v tísni budovali vodovod a studnu.  „Přestože v Etiopii i v Keni se většina obyvatel hlásí ke křesťanství, jejich náboženství absorbuje všechno možné od zaříkávání přes víru v duchy a démony až po pověry a drastické šamanské obřady,“ dodala Fajkusová.

Keňa: drsná škola

V Etiopii, kde Zuzana Fajkusová  působila v nadmořské výšce téměř tři tisíce metrů, měla pokoj od komárů a malárie. Zato v Keni u Viktoriina jezera nebylo před nimi úniku. Pomáhala zde lidem kmene Luo, který se proslavil tím, že jeho příslušníkem byl i otec Barracka Obamy. Protože Keňa až do sedmdesátých let byla kolonií, je zde rozšířená angličtina. Je to dokonce hlavní vyučovací jazyk na školách.  „Překvapilo nás, jak je keňská škola náročná, jaká kvanta učiva se tam děti nabifl ují. Vyučování trvá téměř deset hodin a pak mají školáci před sebou třeba hodinovou cestu pěšky domů. Doma musí místo učení nosit vodu a sbírat dřevo, přestože mají plnou tašku domácích úkolů a dům bez elektrického osvětlení,“ popsala drsné keňské školství. Poznala zde řadu dětí, kterým dává naději na lepší život takzvaná adopce na dálku. Tím potěšila publikum, protože na přednášku přišla řada Krnovanů, kteří sponzorují svého afrického školáka.

Potkala Fidela Castra i Jennifer Lopez

Zuzana Fajkusová v Keni potkala vysokoškoláky bydlící ve slumech, aby ušetřili za kolej, zažila závody rybářských veslic i tragédii, když se převrátila přeplněná loď. K veselým historkám patří setkání s Tonym Blairem, Jennifer Lopez a dalšími zvučnými VIP jmény. Epidemie AIDS v Africe zasáhla všechny sociální vrstvy. To je hlavní důvod, proč se průměrná délka života pohybuje kolem 55 let, všude je plno sirotků. „V sirotčincích si s vymýšlením jmen nedělají těžkou hlavu, takže jsem v nich osobně potkala tři Fidely Castry, Tonyho Blaira, Jennifer Lopez i další jmenovce osobností, které jsou v Africe populární,“ dala k lepšímu Zuzana Fajkusová.

Když je nejhůř

Po veselých vzpomínkách ale zazněla z publika také otázka:  „A kdy vám v Africe bylo nejhůř?“  Pokud Afričané seženou zaměstnání u bělochů, očekávají, že jim práce přinese obrovské bohatství a není možné jim vysvětlit, že je to omyl.  „Když zjistí, že mzda u humanitární organizace opravdu není žádný zázrak, cítí se ukřivděni a podvedeni. Jejich pracovní morálka klesne a začnou se ulejvat. Když vám končí směna a namísto, aby vás přišli vystřídat, slyšíte jen nesmyslné výmluvy, proč to nejde, tak si říkáte, jestli to všechno vůbec má cenu,“ přiznala Zuzana Fajkusová. Bylo jí těžko u srdce, když v nemocnici viděla pacienta v křečích, kterého nikdo neléčil. „Řekli, že ho nemůžou vyšetřit dřív, než se podaří najít jeho příbuzné, aby se jich zeptali, zda jsou ochotni za léčbu zaplatit,“ popsala další smutný příběh. Na vlastní oči taky viděla, jak může dopadnout nepromyšlená humanitární pomoc. Viděla komplexně vybavenou prázdnou porodnici s moderními přístroji, ale bez elektřiny, bez pacientů a bez lékařů. Ošetření zde bylo tak drahé, že si ho nikdo z místních nemohl dovolit.