Když už máte panenku, tak k ní potřebuje kočárek, nábytek, šaty a hračky. Tak se stalo, že manželé propadli společné sběratelské vášni. Časem se začali specializovat na české hračky vyrobené do roku 1980. Když už měli byt plný panenek a kočárků, požádali obec o pomoc. Tak se v Nových Heřminovech zrodilo Muzeum hraček.

Muzeum je vzpomínkou na restaurátorský talent nedávno zesnulého Karla Schovajse. Ve vystavených hračkách je zakonzervováno dětství a příběhy všech občanů, kteří své panenky, medvídky a kočárky darovali muzeu.

„Chtěli jsme zdokumentovat vývoj tradičního českého hračkářství, a současně restaurováním zachraňovat poklady z půdy, které lidé často vyhazují. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla svůj koníček sdílet s manželem. Dokázal zrestaurovat každý kočárek, autíčko na klíč nebo elektrickou hračku. V domě, kde bydlíme, nám obec poskytla nebytové prostory na zřízení muzea. Byly ještě poškozené po povodni, ale manžel se s chutí pustil se do rekonstrukce,“ zavzpomínala Ludmila Schovajsová na manžela a zrození muzea.

Panenka německých rodáků

close Ludmila Schovajsová v Nových Heřminovech provází návštěvníky muzeem hraček a kočárků. info Zdroj: Deník/František Kuba zoom_in

Ludmila Schovajsová má ve sbírce exponáty, které věnovaly rodiny bývalých heřminovských starostů Radka Sijky i Radovana Jílky. Najdeme zde také úžasné panenky od dámy, která se v Nových Heřminovech narodila, a jako dítě prožila odsun. „Paní do rodných Heřminov jezdí téměř každý rok.

Její panenka nám připomíná, že ne každý, kdo se v Heřminovech narodil, mluví česky. Darovaná panenka je krásný symbol usmíření a porozumění. Jsme přátelé ze stejné obce, kteří se vyrovnali se vším špatným, co se stalo kdysi dávno v těchto místech mezi Čechy a Němci. Paní přivezla panenky po svých dcerách i s krásnými doplňky a spoustou detailů.

Panenka má třeba v kuchyni cedník s dírkama. Jsou tady také věci po našich dvou dcerách. Ty mi zase připomínají, že měly k hračkám hezký vztah a nic nerozbíjely,“ komentuje exponáty Ludmila Schovajsová.

Kočárek ukrýval jména

close Ludmila Schovajsová v Nových Heřminovech provází návštěvníky muzeem hraček a kočárků. info Zdroj: Deník/František Kuba zoom_in Ludmila Schovajsová v Nových Heřminovech provází návštěvníky muzeem hraček a kočárků.

Hračky nejsou jen velmi osobní vzpomínkou na dětství svého majitele, ale také na řemeslníky, kteří je vyráběli. Někdy se restaurátorům podaří odhalit jejich jména ukrytá v kočárku.

„Tento kočárek byl vyroben někdy na začátku druhé světové války. Když jsme ho rozebrali, uvnitř na konstrukci jsme našli zapsaná jména. Výrobci kočárků dávali v zimě práci lidem, které jinak živily třeba sezónní zemědělské práce na poli. Někdo doma dělal boudičky, jiný připravoval košatinu, a tak si své dílo podepsali, aby se nepletlo kdo co dodal, až se bude kočárek kompletovat na jednom místě,“ popsala Ludmila Schovajsová, co se dá vyčíst z kočárku.

Znárodnění formy na panenku

Pozoruhodnou část historie reprezentují panenky Novolit a Technoplast vedle sebe. Byly vyrobené z jedné formy, která původně patřila soukromé firmě, ale po znárodnění s ní pracovali ve státním podniku. „Teď tu jsou jako kamarádky vedle sebe. Je to přesah české hračkářské tradice do naší historie,“ doplnila Ludmila Schovajsová.

Augustin Novotný vybudoval továrnu celuloidové zboží v Praze Libni. Vyráběly se tam také panenky metodou foukání a tažení z celuloudovych folií. Měly značku „Novolit made in Czechoslovakia,“ Koncem války byla fabrika poničená bombardováním. V květnu 1945 byl majitel firmy Novotný obviněn z kolaborace a zemřel ve vězení během lidového soudu.

Jeho syn Jiří Novotný firmu spravoval až do února 1948. Pak ji komunisté znárodnili a zapojili do národního podniku Fatra Napajedla. Formy na výrobu panenek Novolit skončily v Jablonci nad Nisou, kde z nich vyráběly panenky už pod jinou značkou.