Historicky prvního ročníku Řezbářského plenéru se účastní v areálu koupaliště v městském parku sedm umělců z domova i ciziny. Na loňský nultý ročník zavítalo řezbářů pět, a mezi nimi byl i Jan Vincker z Hranic na Moravě. Jelikož byly vloni ústředním tématem plenéru pohádkové postavičky, dal se Vincker do tvorby čerta, nesoucího pytel s dětskými hříšníky. Petr Chorovský se bruntálského plenéru účastní vůbec poprvé.

Místo čerta vyřezává znak

Janu Vinckerovi přidělil koordinátor plenéru a bruntálský řezbář František Nedomlel práci na městském znaku. Pomocnicí se stala Vinckerovi podobně jako vloni žákyně Střední odborné školy Nikola Volfová. Právě žáci bruntálské školy se na plenéru zdokonalují a pomáhají s prací. Znak města má po ukončení plenéru zůstat v zasedací místnosti radnice, podobně jako státní znak, jehož tvorcem je František Nedomlel.

„Těší mě, že výsledek dvou prací plenéru obohatí místnost, v níž se schází zastupitelé města. Takto výjimečným zpracováním státního a městského znaku se nemůže pochlubit každý,“ těšil se bruntálský starosta Petr Rys.

Řezbář Jan Vincker by rád pozval diváky na novou pohádku Čertova nevěsta režiséra Zdeňka Trošky, do níž vyřezal postavu imaginární svaté Kryšpínky. „Postavička je v pohybu, i když ten už není mou zásluhou, ten dělal akademický malíř Boris Masník. Přál bych si, aby se při sledování této pohádky všichni dobře pobavili,“ pozval do kina Jan Vincker.

Práci na bruntálském městském znaku si řezbář pochvaluje, vyzdvihl i cennou pomoc žákyně Nikoly Volfové. Zkušeností má na rozdávání, řezbařině se věnuje od sedmi let, a tak je Nikole dobrým rádcem. Na plenér přijel Jan se svým otcem Miroslavem Vinkcerem, který je rovněž výborným řezbářem a osobně se účastní bruntálského plenéru. Díla obou umělců většinou končí v soukromých sbírkách, jsou ale i taková, která lze spatřit na místech nejprestižnějších.

„Kdo chce, může se zastavit v jednom z londýnských královských paláců. Dělal jsem betlem do jedné ze tří královských kaplí Hampton Court Palace,“ mohl se pochlubit Vincker a dodal: „Anglie je sice Anglie, ale víc mě těší má dřevořezba v česné pohádce.“

Horník třímá krumpáč

V regionu i mimo něj dobře známý albrechtický řezbář Petr Chorovský se pustil s vervou sobě vlastní do vyřezávání horníka, jehož má Bruntál jako nejstarší město v České republice v městském znaku. „Všechny sochy na plenéru vznikají z lípy. Socha horníka měří sto třicet centimetrů,“ sdělil Petr Chorovský. Lípa je stará, a tak se do ní řezbářů těžce řeže. Je suchá, a tak na některých místech praská. Upadl i krumpčá, který měl horník v ruce, a tak ho bylo nutné na závěr práce přilepit zpátky.

Také Chorovský přijel do Bruntálu na pozvání Františka Nedomlela, s nímž jej pojí úzké a dlouholeté přátelství. Momentálně spolu mimo plenér pracují na betlemu pro církevní stavbu v Horní Lidči. Nedomlel vyřezává postavičky pohyblivé, Chorovský statické. „Vyřezal jsem figurky sklenáře, vojáka, babku a mladou selku,“ prozradil Chorovský.

Oba řezbáři se setkávají několikrát za rok, jsou tradičními účastníky řezbářské Zlaté hobliny ve Zlatých Horách. „Když je čas, rádi se sejdeme. Mezi řezbáři panuje tradičně tvůrčí a především přátelská atmosféra,“ pochvaloval si Chorovský, jehož díla končí obvykle v soukromých sbírkách. Rád jimi obdarovává kamarády a známé.

Chorovský řezbařil už za minulého režimu, začal roku 1982. „Kluk chodíval na ryby, a abych to řekl slušně… málokdy něco chytil. Pořád říkal: táto počkej, táto počkej. A já čekal a u toho jsem vyřezal jen tak z radosti malého komunistu. Tak to vlastně všechno začalo,“ vzpomínal Chorovský. Řezbařina je podle něj rozhodně lepší relaxací, než nějaká televize.