Za svůj život se setkal s nespočtem volně žijících zvířat, v roce 1996 narazil i na medvědí stopu v Jeseníkách. Láskou k přírodě zahořel Josef Podlas jako chlapec. V jeho fotosbírce nechybí stopa medvěda, na niž narazil v roce 1996 v lese u Malé Morávky, a nebo třeba sbírka jedenácti hřibů pravých, srostlých v jeden trs.

„Takto se chytají zmije," usmíval se vitální senior Josef Podlas a ukázal na zaprášený snímek ze svého mládí. Na záběru třímá v každé ruce jednu zmiji, a to beze strachu z uštknutí. Chytit zmiji je podle mínění někdejšího lesníka záležitostí rutiny.

„Chytnete opatrně zmiji za ocas a zvednete. Zmije vám neudělá nic, když si stoupnete opatrně za její hlavičku, prstem přitom roztáhnete její tělo, jak je stočená," popisoval Podlas.

Stalo se, že se jednoho dne pokusil ulovit zmiji společně s kamarádem. Klackem zmiji přitlačil k zemi, jenže… Ukázalo se, že jsou to zmije dvě.

Kamarádovi nakázal, aby klacek podržel, protože byl pouze v ponožkách, aby se k hadovi dostal nerušeně. Kamarád se bál zasáhnout, takže musel Josef Podlas chytit současně obě zmije za ocas oběma rukama. „Domů jsem to tehdy měl šest kilometrů. Říkal jsem si: přece nemohu v ponožkách urazit takovou trasu. Naštěstí jsem sebou měl plechovou krabici na svačinu, to byla záchrana," dodal lovec zmijí.

Zmije si nosil domů jen tak pro potěšení.