Byl popravený Miroslav Jurča velezrádce a zakladatel protistátní skupiny diverzantů jak tvrdila Státní bezpečnost a žalobci ve zinscenovaném procesu?  Nebo to byl hrdina protikomunistického odboje?

Soud skupiny kolem Miroslava Jurči si v ničem nezadal s procesem Milady Horákové. Psal se rok 1951, brutální vyšetřovací metody ostravské StB zahrnovaly lámání obviněných mučením a soudy ve jménu komunistické ideologie trestaly popravami i doživotím. Veřejný proces s Jurčou a spol se konal pro patřičný odstrašující efekt přímo v Krnově. Rozhořčená veřejnost zastoupená hlavně příslušníky Lidových milicí, dělníky a svazáky psala rezoluce s žádostí o co nejpřísnější trest. Historici se kloní k názoru, že Miroslav Jurča žádnou podzemní odbojářskou skupinu nevytvářel a jeho protikomunistické činy byly jen vedlejším produktem jeho životní dráhy dobrodruha a bohéma.

Problémy začaly na vojně

Miroslav Jurča se narodil v roce 1926 na Vsetínsku. Za války byl totálně nasazený ve zbrojovce, ale utekl a skrýval se u rodičů. Když se jeho rodina po válce přestěhovala do Horního Města u Rýmařova, našel si práci v textilce. Přestože bezprostředně po válce Jurča vstoupil do KSČ, jeho komunistické nadšení nevydrželo dlouho. Po únoru 1948 opustil poctivou práci textilního mistra, protože zjistil, že na černém trhu dokáže vydělat slušné peníze. Kšeftování s potravinovými lístky a šatenkami byl zlatý důl. Vedlo se mu tak dobře, že si koupil několik motorek. Problémy začaly po nástupu na základní vojenskou službu. Nedokázal se podřídit tuhému režimu, takže jako voják byl mnohokrát trestán pro opilství, vedení „protistátních" řečí, opouštění posádky bez propustky a podobně. Jeho vojenské průšvihy nabyly takových rozměrů, že skončil ve vazbě a u vojenského soudu mu přišili dokonce i špionáž. Rozsudek: šest let odnětí svobody.

Jurčovy činy a paragrafy.

Vězeň na útěku

Z pražské vojenské věznice byl přemístěn do věznice v Opavě, odkud se mu v červnu 1951 podařilo uprchnout. „Co následovalo, není z dostupných pramenů jednoduché rekonstruovat, protože se z větší části jedná o ‚tvůrčí' práci StB. Jisté je to, že po útěku zkontaktoval své známé na Zlínsku, u kterých se pak skrýval," uvedl ve své práci Petr Mallota, který zpracoval Jurčův životopis pro Ústav pro studium totalitních režimů. Podle něj bylo zřejmě hlavní Jurčovou starostí obstarat si na útěku prostředky pro přežití. S komplici Jurča například vyloupil Místní národní výbor (MNV) Vítová, kde odcizili potravinové lístky, z MNV v Žídkové ukradli 400 korun,, na MNV v Lípě přesáhl jejich lup jedenáct tisíc korun a podobně.

Příchod na Krnovsko

Zlomem ve zlodějské kariéře bylo vypálení chaty Bondík u Želechovic. Motivem zapálení měla být skutečnost, že objekt patřil funkcionáři KSČ. Následovaly podobné případy, které lze interpretovat jako protikomunistický odboj. Před soudem se obžalovaní doznávali, že chtěli funkcionáře KSČ a JZD zastrašit žhářstvím a varovnými letáky. Jisté je, že na podzim 1951 se přesunul Miroslav Jurča na Krnovsko. Ubytování mu v Krnově poskytla Anežka Šírová s manželem Františkem, kteří si později vyslechli rozsudek 19 a 15 let vězení. Org anizovanou protistátní skupinu pod ideovým vedením Anežky Šírové z nich zřejmě vytvořila fantazie vyšetřovatelů StB. Spíš jednalo o pár známých, které spojoval kritický postoj k novým „lidově demokratickým" poměrům. Podle StB tato skupina plánovala přepadení stanice SNB v Horním Městě kvůli získání zbraní, uloupení výbušnin v kamenolomu Kobylí u Krnova, útoky na opavské čerpací stanice a sklad benzinu, vyhození železničního mostu mezi Svinovem a Bohumínem, zničení garáží MNV v Krnově a podobně.

Stalinovy narozeniny

Jisté je, že Miroslav Jurča přepadl poštovní úřad v Opavě, kde úředníka připravil o zbraň a čtyři tisíce korun. O několik dní později v noci 19. prosince 1951 v Krnově zapálil JZD na Chařovské ulici a následně také státní statek. Protože Stalin slaví narozeniny 18. prosince, StB měla v jeho motivaci jasno. „Hlavní líčení Státního soudu, oddělení Brno, se skupinou Miroslav Jurča a spol. bylo koncipová-no jako veřejný proces, který se konal pro patřičný efekt přímo v Krnově v kulturním domě. Předcházelo mu vytváření hysterické a nenávistné atmosféry šířené regionálním tiskem a místním rozhlasem. To se odrazilo v kulise přelíčení i v peticích a rezolucích. Samotný zinscenovaný soud se odbyl za necelé tři dny. V případě nešťastného Miroslava Jurči bohužel k žádnému zvratu v jeho cestě na šibenici nedošlo. Odvolání zamítl Nejvyšší soud, milost udělena nebyla. Miroslava Jurču popravili v brněnské věznici 23. srpna 1952," uvedl Petr Mallota. (frk)

Rozsudky v kauze Jurča a spol.

Růžena Zezulová unikla trestu smrti jen o vlásek

Bruntál, Malá Morávka – Případ vražedkyně travičky Růženy Zezulové z Malé Morávky je sice jasný a přehledný, ale přesto v mnohém mimořádný. Bylo to zřejmě poprvé a naposledy v historii, co Okresní soud v Bruntále vynesl trest smrti, navíc nad ženou.

Bruntálskému kronikáři Josefu Cepkovi se podařilo vyhledat v archivech bruntálského soudu případ Růženy Zezulové z Malé Morávky, která si krátce po válce vyslechla u soudu nejtěžší ortel: trest smrti. „Byla obviněna podle tehdejších paragrafů z úkladné vraždy a byla odsouzena okresním soudem k trestu smrti," uvedl Josef Cepek. Přestože se Růžena Zezulová ke všemu přiznala, v očích soudců jí hodně přitížil cynismus a promyšlená chladnokrevnost vraždy. Otrávila totiž manžela jedem na krysy, a zatímco v bolestech umíral, podle svědků se travička dobře bavila na místní taneční zábavě. Motivem vražedkyně byla podle všeho nespokojenost v manželství a frustrace z nenaplněného vztahu. Rozsudek smrti nad ženou, byť vražedkyní bez špetky soucitu, byl skutečně mimořádným trestem.

To zdůrazňoval také její obhájce, když napsal proti rozsudku smrti odvolání: „Jde přece o ženu, a proto se doporučuje milosti prezidenta republiky." Jelikož se tehdejší justice zaštiťovala Sovětským svazem, rozhodoval o ženině osudu odvolací Krajský soud v Opavě takto: „Soud byl veden také úvahou, že trest smrti byl zrušen velkým učitelem nového lidstva Sovětským svazem a trest smrti bude zrušen v nedaleké budoucnosti i u nás."

Stejný postoj zaujal také po vytvoření nových krajů po roce 1949 i odvolací soud v Olomouci. Tak se stalo, že vražedkyně popravě unikla. Trest smrti pro Růženu Zezulovou byl zrušen a nahrazen doživotním trestem vězení. Po amnestii prezidenta republiky Antonína Zápotockého se 4. května 1953 dočkala Růžena Zezulová dokonce snížení doživotního trestu na dvacet let žaláře. „Obžalovaná se před soudem kajícně přiznala a prosila o milost. Je matkou dítka, je z dělnické rodiny a jest přece jenom ženou," zdůvodňuje snížení trestu soudní spis. Zezulová po čtrnácti letech podala žádost o podmíněné propuštění, které bylo doporučeno pro dobré chování a také proto, že z vězení „vychovávala" svoji dceru. „Tato žádost byla prokurátorem zamítnuta, a tak strávila ve vězení dalších sedm let. Propuštěna byla v listopadu 1969. Trest nastoupila ve věku dvaadvaceti let, a když vyšla ven, měla už čtyřicítku dávno za sebou," uzavřel tragický příběh nevydařeného manželství kronikář. (kaj)