Po vystoupení Zlatohorské císařské gardy sice zůstal perfektně udržovaný trávník golfového hřiště ve Městě Albrtechticích pokrytý cáry papíru ze slepých nábojů, ale místní fanoušci golfu byli nadšení. Na originální zakončení sezóny budou v albrechtickém golfovém klubu ještě dlouho a rádi vzpomínat.
Když Zlatohorská garda vystupuje z aut v uniformách z 18. a 19. století a z kufrů vytahuje své křesadlové pušky, bodáky a kanóny, může to vypadat úsměvně. Jakmile ale fanoušci vojenské historie vypnou mobily a vzdálí se z parkoviště, změní se v disciplinovaný regiment, který plní rozkazy svého velitele.
Všichni se snaží vcítit do situace vojáka v dobách, kdy se válčilo v parádních uniformách za víření bubnů. Vzhledem k primitivním palným zbraním, které ještě neumožňovaly přesné míření, padl rozkaz ke střelbě až když se na bitevním poli řady znepřátelených armád přiblížily na vzdálenost šedesáti metrů.
Sešikovaní vojáci hleděli svým sokům přímo do očí. Nikdo se neukrýval v zákopech, ani nemaskoval. Za ty, které zkosila salva, napochodovali náhradníci ze zadních řad. Nekrytí vojáci nastavili hruď další salvě, po které zas živí bez rozmýšlení nahradili mrtvé. Velkým finále byl boj zblízka na bodáky.
„Jezdíme jako rakouská garda na akce po celé Evropě. Připomínali jsme návštěvu Napoleona v Bratislavě, korunovaci Marie Terezie i Josefa II., bitvu u Hradce, sedmiletou i třicetiletou válku a různá selská povstání.
Jde o úsek historie, který končí první světovou válkou. Musíme mít různé uniformy, aby odpovídaly dané době, ale zbraně naštěstí moc měnit nemusíme. Naše oblíbené Rakousko udělalo velkou chybu, když nekoupilo patent na zadovky jehlovky.
Šikovný voják dokázal s předním ládováním vystřelit třikrát za minutu, ale se zadním vkládáním patrony i pětkrát,“ představil Zlatohorskou císařskou gardu Ladislav Haleš z Města Albrechtic.
