Na Ježníku kousek od modré značky, kterou milují běžkaři i pěší turisté, někdo postavil na pařez pokladničku „zlaté prasátko“.
Připravil tak milé překvapení pro všechny, kdo milují české vánoční pověry a reklamu na Kofolu. Krnovské zlaté prasátko se nachází kousek od odpočívadla „Nad Ježníkem".
Bílou stopou
Sem ještě nedolehl turistický ruch se svou technikou. Na Ježníku si krnovští běžkaři musí sami vyšlápnout bílou stopu v čerstvém sněhu, aby po ní mohli běžkovat. Počítají s tím, že jim ve stopě občas drhne skluznice o napadané bukvice a žaludy.
Běžkařská stopa také bývá často rozrytá od přemnožených divokých prasat, které se těmito lesními plody živí. Pohled na zlaté prasátko na zasněženém pařezu je ale pro běžkaře dostatečná kompenzace za všechny nesnáze.
Zlaté vánoční prasátko je česká pověra, která je na našem území zaznamenaná už ve středověku. V lidových tradicích byla vidina zlatého prasátka přislíbena jako odměna za neporušený předvánoční půst. Každému, kdo celý den až do štědrovečerní večeře vydrží hladovět, nebo aspoň nejíst maso, se zjeví zlaté prasátko.
Proto se během dne podávala vánoční bezmasá jídla jako třeba houbový kuba. Tato pověra má předkřesťanské kořeny. Prasátko nám připomíná, že křesťanské Vánoce pouze daly nový obsah pohanským saturnáliím, což byl veselý prosincový svátek na počest římského boha Saturna. Bůh Saturn měl na antickou slavnost saturnálií přijíždět na voze taženém prasetem se zlatými štětinami.
Vánoční půst
Díky vidině zlatého prasátka se v Česku často postí také nekřesťanské rodiny. Křesťanský půst je sice projevem zbožnosti, ale z půstu před štědrovečerní večeří se stal tradiční český vánoční zvyk bez ohledu na náboženskou příslušnost. Lidé bez vyznání zlaté prasátko považují za fetiš pro štěstí. Proto mu také dávají podobu pokladničky s otvorem na vhazování mincí.
Půst jako projev křesťanské zbožnosti se původně praktikoval během celého adventu. Postupně se zredukoval jen na Štědrý den. Konkrétně od půlnoci do západu slunce. Rodiče postícímu se dítěti občas předváděli zlaté prasátko pomocí odrazu světla ze zrcátka na zeď.
Tradiční vztah mezi hladověním a zlatým prasátkem ve vánočním folkloru přerušila až roztomilá reklamní holčička, která nám každoročně v zasněženém lese vzkazuje: „Nene, já nemusím, já už ho vidím!“.
