Miluje krajinu i obyvatele této země. Při svých cestách se setkává s lidmi, kteří potřebují pomoc druhých. Těm předává věci, které věnovali Ukrajině Krnované a které místním alespoň trochu usnadní jejich těžký život: léky, potravinové balíčky, plenky, hračky. Monika Dudová navštívila Ukrajinu na konci června, další pomoc tam osobně předává právě v těchto dnech, z Krnova odjela 14. července. Deník. ji požádali o rozhovor na téma Ukrajina.

Komu jste předávala pomoc při své poslední červnové cestě?

Se svou kolegyní z Ostravsko-opavské diecéze, pracovnicí humanitárního střediska, jsem navštívila Podkarpatskou Rus neboli Zakarpatskou Ukrajinu. Navštívili jsme chudé rodiny v podhorských vesničkách a předali jim humanitární pomoc ve formě potravin, drogerie, léků, inkontinenčních pomůcek a hraček. Navštívili jsme také dětský domov a předali tam oblečení, dětské pleny, výživu…

Zakarpatskou Ukrajinu má většina lidí spojenou se vzpomínkou na prvorepublikové Československo. Jak to tam nyní vypadá?

Ano, lidem se vybaví prvorepublikové Československo a zbojník Nikola Šuhaj… Zakarpatská Ukrajina to jsou vzdušné svobodné poloniny, roubené salaše, stáda ovcí, pamětníci starých časů a vesničky rozeseté po kopcích. Tato země nám přirostla k srdci již před pár lety.

Jací jsou místní lidé? Jaká je životní úroveň ve městech a na vesnicích?

Na venkově žijí převážně děti a staří lidé, všichni mladí odjíždějí pracovat buď do Česka, nebo do Rumunska či Maďarska. Lidé jsou příjemní, alespoň většina z nich. Zeptají se vás, jak se máte a odkud jste a mnozí vám nabídnou i z toho mála, co sami mají. Rozdíl mezi životní úrovní u nás a na Ukrajině pocítí zejména ten, kdo navštíví zdejší vesnice. Ale i některá města nás dokážou doslova ohromit. Snad prvním znamením, že nejsme doma, ale někde jinde, jsou silnice. Většinou jde o podivnou směs naší silničky třetí třídy a polní cesty. Jsou plné děr a místní dopravní situaci komplikují zcela volně se procházející krávy, které jsou doslova všudypřítomné. Na domácí zvířata, ať už to jsou krávy nebo koně, narazíte kdekoliv. Ve volné přírodě i ve městě, stala se prostě nedílnou součástí místního koloritu.

Jak lidé na vesnici žijí? Dá se to srovnat s naším venkovem?

Pozorovat život lidí na ukrajinské vesnici je zajímavé. Nikdo tady nikam nespěchá. Každý má doma kravku, prase, slepice, popřípadě ovce. Ráno se dobytek vyžene na pastvu a celý den se pase. Příroda na Ukrajině je kouzelná a jedinečná, stromy tu dosahují nebývalých výšek, skoro se zdá, že rostou až do oblak. Lesy jsou hluboké a plné hub, které u nás bývají vzácností. Čas tu v podstatě nic neznamená, pokud se s někým místním domluvíte na nějakou hodinu, přijďte klidně o hodinu později. Stejně vás nebude čekat dřív. Takový život beze spěchu a oproštěný od našich každodenních stresů by se dal jen závidět. Nic je nehoní, žijí vlastně ze dne na den. A navíc Ukrajinci, kteří jsou u nás považováni za velké dříče, mají ve své domovině vztah k práci více než laxní.

To vypadá jako idylka, odvrácenou stranou je ale chudoba…

Ano, Ukrajina je jedna z nejchudších zemí východní Evropy a břemeno chronické chudoby nesou často děti. Životní podmínky se stále dramaticky zhoršují a mnoho rodin žije pod hranicí chudoby. Chudoba, nezaměstnanost, nedostačující zdravotní péče, alkoholismus, drogová závislost a další sociální problémy jsou hlavními důvody, proč rodiče opouští svoje děti a vzdávají se rodičovských práv. Ženy s dětmi jsou bez příjmu, ubytování, bez mužů a podpory.

Jak to mohou zvládnout?

Těžko, některé matky tyto drsné sociální a ekonomické podmínky nezvládnou a své děti opustí anebo je dají do dětských domovů. V současné době žije v takových institucích na Ukrajině více než 100 000 dětí. A děti bez domova jsou jedním z největších sociálních problémů ukrajinské společnosti podle odhadů žije v chudobě a za nezájmu okolí na ulici více než 200 tisíc dětí. Okolo 115 000 dětí může být infikovaných HIV.

Jak jim můžeme pomoci?

Tak, jako dosud. Jménem dětí a seniorů, nemocných lidí na Ukrajině, prosím o jakoukoliv pomoc finanční i materiální potřebné jsou například inkontinenční pleny, drogerie, hračky, které můžete kdykoliv během roku darovat Charitě Krnov, Hlubčická 3. Osobně tuto pomoc potřebným na Ukrajině předám, jezdíme na Ukrajinu několikrát do roka. Moc děkujeme. Naděje je zdrojem radosti a radost je zdrojem síly.

GABRIELA MATHIASOVÁ