Kliknutím zvětšíte„Tady v muzeu není mým cílem vybavit například kuchyň přesně tak, aby odpovídala konkrétnímu časovému období. V každé domácnosti se běžně setkávají věci zděděné po rodičích s tím, co jsme si pořídili v mládí a zboží ze současnosti. Někdy jsem záměrně kombinovala vybavení tak, abychom měli srovnání, co se v kuchyni používalo před sto lety a co třeba za normalizace. Návštěvníci říkají, že podobně namixované to zažili i ve své domácnosti,“ představuje Anna Kyselová své lomnické muzeum Život na vsi.
Některé předměty se opakují v různých variacích. Znáte domácnost, která nikdy nevlastnila jeleny ze sádry nebo aspoň namalované? Na stěnách snad všude visely kytice a fotky z prvního přijímání. Která domácnost neměla vyšívané přehozy, jako by nebyla.
Život na vsi
Vedle předmětů, které spadají do kategorie retro, najdeme v muzeu Život na vsi také folklor.
„Oddělení s lidovými kroji je vzpomínkou na Slovensko, odkud řada lomnických rodin pochází. Já sama jsem původem Slovenka, takže vám můžu ukázat svůj dívčí kroj z dětství. Vedle je kroj mé babičky a mého otce. Většinu výšivek na rukávcích, zástěrách nebo na čepečku vyšívala moje maminka. Kroje se v rodinách dědily z generace na generaci," řekla průvodkyně muzeem Anna Kyselová.
„Mrzí nás, že Lomnice nemá svůj vlastní typický kroj.Lidé sem přišli nejen ze Slovenska, ale třeba i z Rumunska, Valašska nebo od Ostravy," doplnila doplnila starostka Lomnice Anna Šomodíková.
Folklorně je zaměřená také celoroční expozice Velikonoc. Dříve paní Kyselová zdobená vajíčka vystavovala jen na jaře, ale přišlo jí líto, aby taková krása většinu roku ležela ve skladě.
Skryté poklady
Většina exponátů je autentických, ale například sporák je přesná kopie ze sádrokartonu. „Přesně tak vypadal sporák mojí babičky. Sedí to i barevně. V domácnostech mých tet a babiček se střídaly jen tři oblíbené barvy: bledě modrá, slonová kost nebo hráškově zelená. Mám tady i kachle ze skutečných kamen, co jsem objevila nejen po stodolách, ale třeba i na smetišti. Exponátem se může stát i cihla, pokud z ní poznáte, jaké se kdysi používaly formy nebo když nese značku výrobce,“ říká Anna Kyselová, která chtěla vytvořit atraktivní muzeum nejen pro pamětníky, ale také pro rodiny s dětmi a školní výlety. Proto zde nesmí chybět oddělení hraček nebo lyžárna.
Vedle nejstarších vázání vyrobených na koleně jsou legendární Kandaháry a první Markery, co se k českým lyžařům dostaly v osmdesátých letech. Najde se i nejstarší hokejistická lapačka nebo sáně. Vše doplňují zvětšené staré pohledy s ladovskou tématikou.
„Mám tady také sektor, kterému říkám vymoženosti doby. Sem dávám, co nebylo třeba před šedesáti lety úplně běžné. To, co si nemohl dovolit každý. Třeba první televize, vysavače, gramorádia, jídelní lístek z lepšího podniku nebo suvenýry ze zájezdů,“ přiblížila Anna Kyselová strukturu své sbírky.
Řemeslná i domácí výroba
Řemesla se snaží uspořádat do tematických okruhů typu včelař, řezník, zámečník, kovář, stolař nebo truhlář. Všude jsou ukázky, co si lidé dokázali vyrobit doma na koleně. Třeba kované hřebíky.
Z 95 procent jsou v muzeu exponáty z Lomnice a z Tylova, takže nám připomínají nejen určitou dobu, ale také dárce, kteří je muzeu věnovali. Někteří už nejsou mezi námi,“ uzavřela Anna Kyselová.
"Své muzeum chci do budoucna rozšířit o venkovní expozici starých zemědělských strojů a nářadí.Kromě stálé expozice připravuji tematické výstavky k různým příležitostem a obdobím. Například adventní, vánoční nebo velikonoční," uzavřela paní Kyselová s tím, že aktuální události v muzeu jsou uveřejněny na webových stránkách muzeumzivotnavsi.websnadno.cz.
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
