V závěru svého života bydlela Berta Burešová v Olomouci u své dcery Aleny Burešové, která je významná čeká muzikoložka, pedagožka a hudební badatelka. Obě rády vzpomínaly na Krnov, a loni velkou oslavu stých narozenin zorganizovaly v krnovské restauraci U Halfarů.

Berta Burešová se narodila v den, kdy celé Československo gratulovalo T. G. Masarykovi ke kulatým šedesátinám. Nejenže paní Berta celý život slavila narozeniny společně s Masarykem 7. března, ale jako osmiletá holčička mu dokonce osobně potřásla rukou. Také na toto setkání se vzpomínalo U Halfarů. „Připadá mi podivuhodné, že na mé mamince spočinul zrak legendárního prezidenta Masaryka, když jí před více než devadesáti lety jako osmiletému dítěti podal ruku. Maminka chodila do školy v Jarcové a společně s ostatními školáky čekala na návštěvu prezidenta ve špalíru, jenže Masaryk jim pouze zamával a jel dál. Maminka s několika dětmi běžela za ním. Zastihly ho mezi obcemi u domu, který spadal pod Brňov.

Zde už jel prezident pomalu kolem, aby každému z dětí mohl podat ruku. Shodou okolností šlo o dům, který TGM koupil a věnoval své dceři Alici,“ rekapitulovala osudové setkání Berty Burešové její dcera Alena Burešová. Bertě Burešové život nachystal i další pozoruhodná setkání, například s Tomášem Baťou. Pracovala totiž ve Zlíně od 17 do 25 let jako dělnice. Patřila k takzvaným mladým ženám a byla vybrána, když šli zástupci dílen poděkovat Baťovi za nová odbytiště v zahraničí, která jim v době krize zajistila práci. Když byla Berta Burešová instruktorkou v holandské filiálce, setkala se osobně také s jeho bratrem, s Janem Baťou. Předkové Berty Burešové pocházejí z Valašska. Do pohraničí přišla s prvními Čechy hned po válce v roce 1945.

„Oba rodiče byli prodavači ze staré školy, a proto na ně v Krnově tolik zákazníků dodnes vzpomíná. Maminka i tatínek původně prodávali v potravinách na náměstí, ale pak osud tatínka zavedl do obchodu na opačné straně náměstí v hračkářství. Maminka měla talent na jazyky, takže obsluhovala Němce v němčině, a když přišli do Krnova Řekové, naučila se názvy potravin i počítání v řečtině. Pro řecké zákazníky řadu let objednávala mražené ryby, protože je v Československu velmi postrádali. Když do Krnova přijelo auto plné ryb, stávaly fronty až k radnici. Řečtí zákazníci jí dali zajímavou přezdívku. Říkali jí 027 podle čísla prodejny na dveřích,“ představila maminku v profesi prodavačky Alena Burešová.

„Nikdy jsem se nevyhýbala práci a dobrým lidem. A i ty zlé lidi jsem v obchodě dokázala obsloužit s láskou. Před rokem 1948 jsme měli na krnovském náměstí náš vlastní obchod, a protože jsme ho měli dobře zavedený, tak se mu ještě dlouho po znárodnění říkalo U Burešů. My jsme tam prodávali dál, i když nám ten obchod už neříkal pane,“ vyprávěla Berta Burešová na loňské oslavě stých narozenin, jak se stala zaměstnancem ve vlastní prodejně.

Ať už manželé Burešovi pracovali pod Jednotou, pod Pramenem nebo ve svém vlastním obchodě, ať prodávali hračky, potraviny nebo smíšené zboží, vždy dokázali zákazníky zaujmout srdečným a zdvořilým vystupováním. Své zkušenosti a obchodní styl se snažili předat mladé generaci prodavačských učňů. Berta a Otakar Burešovi spolu prožili šťastných šedesát let. Na zesnulou Bertu Burešovou budou ještě dlouho vzpomínat nejen krnovští zákazníci, ale také tři vnoučata a šest pravnoučat.

„Celé století, které tu na nás očky naší maminky mrká, přineslo zážitky ze dvou světových válek, několika okupací, několika státních převratů, ale přineslo také nepředstavitelné objevy a proměny životního stylu. Tím vším se prolíná jeden lidský život s řadou osobních úspěchů i překážek, který je především dokladem nezdolné vůle, pracovitosti a hodnotové stability.

Toto všechno by ale nebylo dost výstižné, kdybychom nezaznamenali také maminčino srdce, které ještě stále je plné lásky a tluče nejen pro své nejbližší, ale i pro všechny potřebné, i když dnes se už mamince nedostává sil ke skutkům,“ vyjádřila svůj obdiv ke stoleté mamince Alena Burešová.