Ty, kteří znali její vztah k handicapovaným, práci v sociální oblasti i pedagogické působení, zarmoutila zpráva, že 5. října zemřela po dlouhé vážné nemoci ve věku nedožitých 67 let.
„Přišli jsme s manželem s manželem z Ostravy do Krnova s tím, že naším úkolem bude rozjet provoz Salvátoru a pak se uvidí. A už jsme v Krnově přes dvacet let a jsme tady doma. Jsem profesí speciální pedagog a v Krnově jsem vyměnila práci „učitelskou“ za sociální.
Určitě mě to v mnohém obohatilo. V důchodu jsem se opět vrátila ke své původní profesi a pracovala jsem v různých projektech, které se týkají pomoci dětem se specifickými vzdělávacími potřebami,“ uvedla Jana Swiderová před dvěma lety v rozhovoru pro Deník.
Vzpomínala také na povodně v roce 1997, které uvěznily personál s vozíčkáři v Charitním domě Salvátor bez elektřiny, nebo jak ji obohatilo setkání s lidmi, kteří navzdory vážnému handicapu našli pozitivní přístup k životu.
Bezbariérová rekondiční a rekreační zařízení pro občany se zdravotním postižením byla v devadesátých letech něčím novým. Charitní dům Salvátor byl novátorský v tom, že spoluautory bezbariérových úprav a vybavení pokojů byli samotní vozíčkáři se zkušenostmi z praxe.
Díky tomu oslovil klientelu vozíčkářů i ostatních skupin zdravotně postižených z celé republiky.
Jana Swiderová stála v čele Salvátoru jak této počáteční fázi, tak v v roce 2004, kdy došlo k transformaci Salvátoru na domov se zvláštním režimem pobytové zařízení pro klienty s duševním onemocněním.
V závěru rozhovoru pro Deník Jana Swiderová nezapomněla poděkovat svému manželovi, který jí byl oporou nejen při práci v Salvátoru, ale po celou profesní dráhu.
