Po ztrátě bytu nějakou dobu zkoušela žít ve Zlíně, ale pak jsem se vrátila do Krnova, kde má trvalý pobyt. Protlouká se životem jak se dá. „Vzala jsem si chlapa, který šel jen po bytě. Na tom dojelo moje manželství. Měla jsem se rozvést do 24 hodin,“ uvedla příčiny své dráhy bezdomovce.

Má tři děti, ale nehodlá jim vstupovat do života se svými problémy. „Dobře jsem je vychovala, všechny děti dostaly vzdělání, jedna dcera je například učitelka na krnovské základce. Na rozdíl ode mě to nejsou žádné socky. Určitě ke mně cítí něco jako úctu, protože matka zůstane matkou, ať už se jí v životě přihodilo cokoliv. Nemůžu se jim přece plést do rodin, když sami mají svých starostí dost. Když jsem se vrátila do Krnova, zkusila jsem po dlouhé době kontaktovat dceru, ale nemůžu po ní chtít žádnou pomoc. Nechci jí rozvracet manželství, a chápu, že mě v její rodině nevidí zrovna rádi,“ popsala svou rodinnou situaci Nevřelová.

Ze zdravotních problémů je nejhorší nesnesitelná bolet nohy. „Často musím brečet, jak strašně ta noha bolí. Taky jsem s ní už byla nějakou dobu v nemocnici, když byla bolest už opravdu nesnesitelná. Dostávala jsem tam kapačky do páteře. Každý ze spolupacientů se v nemocnice těšil, až půjde domů, jen já jsem se toho děsila toho dne, kdy se uzdravím. Když mě propustili z nemocnice, kde jsem měla teplo, čisto a měkkou postel, první noc jsem přespala na studené tvrdé podlaze v baráku, kde jsem dříve měla svůj byt,“ řekla Dana Nevřelová.

Když byla zima, zkoušela vysedávat na nádraží nebo v restauracích, kde popíjela kvůli času jedno kafe půl dne. Někdy zkoušela přemluvit číšníka, aby jí přinesl jen horkou vodu, protože si za poslední peníze pořídila vlastní kávu, čaj nebo čínskou polévku.

„Lidé jsou různí. Někde mě nechali na pokoji a dokonce tolerovali, že si pořád poslouchám své rádio, jinde mě vyhodili už ve dveřích a ani mi nedovolili přeprat si na záchodě pár osobních věcí. Někteří lidé se ke mně chovají tak hezky, že je to až dojemné, ale mnohem častěji jsem tam zažila chování sprosté a hnusné. Když mě vyhazují z restaurace nebo z nádraží, nejvíc mě uráží, když o mě nějaký spořádaný občan nebo policajt říká, že jsem ožralá. Takové kecy opravdu zamrzí, když mě nikdo z nich nikdy neviděl opilou. Nejspíš si mě pletou s nějakou potvorou, která tam byla přede mnou,“ vylíčila Dana Nevřelová krušný život bezdomovce.

Hledala pomoc na Armádě spásy i na městském úřadě, ale vždy to nějak nevyšlo. Nejspíš na těchto nezdarech má podíl také její emotivní povaha nebo neochota respektovat pravidla. „Nejdřív jsem byla z Armády spásy nadšená, když jsem slyšela, jak hezky tam mluví o Bohu, lásce a o pomoci bližním. Asi jsem si to představovala moc růžově. Zažila jsem tam situace, které mě rychle připravily o iluze. Když jsem například přišla na ubytovnu o půlhodinu dřív, nechali mě čekat s bolavou nohou u zavřené brány a nepůjčili mi ani židli. Měla jsem tam nějaký banální konflikt, když jsem si chtěla ohřát vodu na čínskou polévku, a zapomněla jsem, že podle jejich pravidel nesmím do kuchyňky. Za to jsem dostala trest, který jsem považovala za křivdu a dost mě to mrzelo. Zkoušela jsem si stěžovat, ale nemělo to žádnou odezvu, jen další urážky a nadávky. Tak jsem odešla,“ shrnula svou zkušenost s Armádou spásy.

Při hledání vhodného úkrytu na noc si vyhlédla prázdnou nevyužitou místnost v budově na Chářovské ulici, a vydala se na městský úřad přemlouvat úředníky, ať ji zde nechají přespávat. „Starostka na mě neměla čas, a úředníci mi řekli, že to není možné. Prý se na městský byt čeká dva až tři roky, tak ať se zapíšu do pořadníku. Když žijete na ulici, je rok nekonečně dlouhá doba. Měla jsem pocit, že ze mě takovým necitlivým přístupem odsuzují do role zvířete. Cítila jsem se hrozně. Pak jsem se dožrala, rozbrečela se a vynadala jim. Sociální pracovníci mi doporučili, ať zkusím hledat pomoc na psychiatrii. Co bych tam dělala? Až na to, že nemám kde bydlet a jsem nešťastná, se cítím úplně normální, myslí mi to. Jím sice pořád kvanta prášků, ale ty nejsou na hlavu, ale kvůli bolavé noze,“ uzavřela svůj tragický příběh bezdomovkyně Dana Nevřelová.