Od února 1999 byl Stanislav Lekavý duchovním správcem poutního místa Mariahilf u Zlatých Hor. O uplynulém víkendu se s ním právě na tomto místě rozloučili i lidé z regionu.

MODLÍM SE ZA TY, CO PŮSOBILI UTRPENÍ

Hrůzy komunistického kriminálu poznal jako nezkušený mladík z vesnice, který se o politiku nezajímal. Osobně tam poznal Heliodora Píku pár týdnů před popravou i obávaného sadistického vyšetřovatele Aloise Grebeníčka.

„Modlím se za lidi, kteří se radovali z toho, že nám mohou působit utrpení. Modlím se, aby aspoň na konci svého života litovali toho, co způsobili nevinným lidem,“ uvedl Stanislav Lekavý, když v Krnově sloužil mši za oběti komunismu.

Sám byl zatčen v září 1948. Skončil za mřížemi jako nezkušený mladík z vesnice, který se nikdy o politiku nezajímal. Byl u něj nalezen jediný leták, který soud označil za podvratný. Nikdy vyšetřovatelům neprozradil, kdo mu jej dal.

TVRDÝ OTEC MĚ DOBŘE PŘIPRAVIL

„Rodiče byli zemědělci, já jsem musel pomáhat. Nikdy nezapomenu na sobotu, když jsem přišel utahaný z pole, koně jsem dal do maštale, a šel jsem se do kuchyně napít. Otec byl tvrdý sedlák. Vyhnal mě ven a křičel: myslíš si, že koně si můžou jako ty dojít pro vodu do kuchyně? Marš - nejdřív dej koňům a potom se napij sám. Byl jsem nešťastný, že otec má raději koně než mě, tak jsem cestou na dvůr nadával, že i v kriminále to musí být lepší než u nás doma. Do 24 hodin jsem měl na rukou pouta a vezli mě do vězení. Přísný otec mi nevědomky dal takovou školu, že jsem pak vězení, vazby i doly v Jáchymově snášel lépe než ostatní spoluvězni. Pár jich bylo tak zoufalých, že skočili do hluboké šachty. Říkalo se, že sfárali bez klece. Já jsem měl i přes každodenní násilí a křivdy odolnou psychiku. Dřív jsem si myslel, že vězení jsou pro zloděje a vrahy. Pak jsem se nestačil divit, kolik je tu mimořádných lidí,“ vzpomínal na své zatčení kněz Lekavý.

Až u soudu se dozvěděl, že je členem třicetičlenné skupiny, která šířila podvratné letáky. „Dělali jsme si z toho legraci, že jsme letáky strkali lidem pod vrata, tak proto nám říkají podvratné živly. Z dnešního pohledu je to až směšné. Na odsouzení stačilo, že u mě našli jediný leták,“ popsal svůj zločin Stanislav Lekavý.

GREBENÍČEK MĚL POHLED RYSA

Generála Píku zahlédl zdálky asi dva měsíce před jeho popravou. S Grebeníčkem starším se setkal, když ve věznici v Uherském Hradišti vykonával práci chodbaře.

„V suterénu jsem uklízel chodbu, když se otevřela jedna kobka a vynesli z ní na nosítkách nahého muže, dobitého k bezvědomí. Měl červenofialové skvrny od bití po celém těle. Na ten otřesný zážitek nikdy nezapomenu. Ty dveře otevřel člověk, který měl v pohled rysa. Spoluvězeň mi šeptem řekl: toho znám, je to Grebeníček, který mě vyšetřoval,“ popsal své první setkání s Glebeníčkem Stanislav Lekavý.

NEZNÁMÁ DÍVKA Z NĚJ SEJMULA STRACH

Při mši v Krnově dlouho vzpomínal nejen na utrpení, ale také na projevy lidskosti. Hlavně na neznámou mladou cikánku, která mu na cestě do kriminálu nenápadně podstrčila cigarety, aby to nezahlédli dozorci.

„Pro tu cikánečku jsem byl cizí člověk. Viděli jsme se jen chviličku, když mi nenápadně předala cigarety. Tato dívka, která měla soucit s neznámým zbědovaným vězněm, mi dala sílu a sejmula ze mě strach. Když jsem se stal knězem, jednu z prvních mší jsem sloužil za ni, přestože ani neznám její jméno," uvedl ve svém kázání Stanislav Lekavý, když v Krnově sloužil mši za oběti komunistického režimu. Také díky zkušenostem z kriminálu v něm dozrálo rozhodnutí stát se knězem.