Nowak v pohraničí žehnal nové hraniční přechody i polní kříže. Sloužil česko – polské mše v kapličce v Pelhřimovech i v poutní kapli v Rusíně. Rusínská kaple byla zničena koncem války. Její obnovení v devadesátých letech se stalo symbolem usmíření současných a původních obyvatel regionu. Proto rusínské pouti provázela čeština, polština i němčina.

Němečtí obyvatelé, kteří museli opustit české i polské pohraničí, se cítili jako vyhnanci. Stejně tak se cítili Poláci, kteří v období stalinismu museli opustit své domovy v Ternopilské oblasti (dnešní Ukrajina). V pohraničí v domech po odsunutých Němcích se usazovali jak ternopilští Poláci, tak volyňští Češi.

Před válkou na Ukrajině tyto komunity Čechů a Poláků obývaly stejné území, kde společně prožily kus historie a sdílely stejnou kulturu. Symbolem těchto historických souvislostí se stala kaple v Pelhřimovech. Leží hned za mostem, který tvoří česko-polskou hranici. Češi a Poláci se zde společně modlí u dřevořezby Panny Marie ochránkyně vysídlených.

Zdroj: Deník/František Kuba

„Pán Bůh nám po tolika letech dopřál setkávat se a modlit se společně u tohoto nenápadného mostu na hranicích. Panna Maria, kterou kdysi Češi a Poláci ctili tam daleko na Východě, je tady dnes s námi. Jako dobrá matka objímá všechny, a utěšuje vysídlené tím, že náš skutečný domov je v nebi. Opustili své domovy, ale ne kulturu, tradice a víru," řekl při svém kázání v Pelhřimovech Marian Nowak jako kněz slezskorudoltické farnosti.

Marian Nowak po návratu do své vlasti často vzpomínal na farníky z Osoblažska a toužil se sem vrátit. Toto přání se mu už bohužel nesplnilo.

Pohřeb je naplánován na čtvrtek 4. února v 11 hodin v kostele sv. Stanislava Kostky v Lublinci. Se zesnulým se rozloučí jeho nejbližší a komunita Misionářů oblátů, jejímž byl otec Marian Nowak členem.

Marian Nowak

V Kędzierzynie-Koźlu vystudoval střední průmyslovou školu chemickou. Požádal o přijetí do Kongregace Misionářů Oblátů Panny Marie Neposkvrněné.

Po ukončení noviciátu ve Svatém Kříži složil v roce 1977 první řeholní sliby. Kněžské svěcení přijal v roce 1983. Jeho prvním působištěm byl Lubliniec, kde sloužil jako farní vikář (1983 – 1984). Stejné poslání vykonával v Kodniu (1984 – 1988).

Poté v klášteře v Gdaňku vykonával službu zpovědníka a zároveň se věnoval pastoraci lidem se závislostí v Bolszewie. Od roku 1992 pracoval jako vězeňský kaplan ve Vratislavi.

Od roku 1995 se věnoval pastorační službě v České republice, kde strávil osmnáct let. V roce 2013 se vrátil do Polska a stal se výpomocným duchovním v Katovicích. Od roku 2014 působil jako lidový misionář v Kędzierzynie-Koźlu, kde zesnul 1. února 2021.