Vrbenský turista a amatérský geolog Josef Kárník vždy rád chodil k propadlině Žebračka poblíž osady Worvis. Žebračka je bývalým důlním dílem, v podstatě jde o zavalený důl. „Těžila se zde převážně měď, ale v hornině byl i významný obsah zlata. Místo aby ze Žebračky udělali turistický cíl, podobně jako třeba na Macoše, veřejnosti tuto krásnou atrakci prostě ukradli. Postavili tu ploty jak v koncentráku," řekl Josef Kárník.

A plot je teprve začátek. Už nyní snímají prostor okolo propadliny Žebračka kamery. Státní podnik Diamo, jehož zakladatelem je Ministerstvo průmyslu a obchodu, se chystá postavit okolo stávajícího plotu s ostnatým drátem ještě další, aby se nikdo nemohl k Žebračce ani přiblížit.

Propadlina jako atrakce

„Dřív jste si mohli zajít až na samotný kraj propadliny, a byla to opravdu velkolepá vyhlídka. Ten plot sem rozhodně nepatří, ochudili turisty o jednu z nejkrásnějších zajímavostí v okolí Zlatých Hor," stěžoval si Kárník, podle kterého se navíc tento typ plotu do přírody vůbec nehodí a působí zde jako pěst na oko. Amatérský geolog si sice uvědomuje, že Diamo stavělo plot ve snaze zabránit zranění obdivovatelů propadliny, ale podle něj mohlo najít i méně drastické opatření.

„Pokud si vzpomínám, tak do Žebračky nikdo nikdy nespadl. Proč tu raději neudělali vyhlídkovou lávku se zábradlím? Na úžasnou scenérii se sem jezdili dívat turisté i ze zahraničí. Jsou tu pro turistický ruch podobné podmínky jako třeba na Macoše na jižní Moravě," dodal Kárník.

Žebračku chtěli dokonce zasypat

Český báňský úřad původně rozhodl dokonce o zasypání propadliny Žebračka, přestože řada odborníků protestovala a vyvracela argument, že jde o geologicky nestabilní lokalitu. Tuto stomilionovou zakázku na zasypání Žebračky zrušilo až Ministerstvo financí jako nezákonnou. Diamo pak začalo stavět ploty, které vyšly jakožto bezpečnostní opatření mnohem laciněji. „Diamo zajistilo propadlinu proti vstupu nepovolaných osob," vyjádřil se mluvčí Českého báňského úřadu Bohuslav Machek s tím, že muselo plnit požadavek úřadu na zajištění propadliny.

Nechtěl ale potvrdit, že tím definitivně padl záměr zasypání dolu. „Vždycky jsem se na toto zajímavé místo rád vracel. Bohužel, nyní už sem nemá cenu jezdit, zřejmě jednou provždy už skončily i plány agentury CzechTourism na využití Žebračky jako významného turistického cíle. Jen pro připomenutí, Žebračka je od roku 1994 národní kulturní památkou," dodal geolog Josef Kárník.

„Žebračku nelze zpřístupnit turistům," řekl ředitel státního podniku DIAMO Jiří Jež

Vyjádření k situaci kolem propadliště Žebračka u Heřmanovic poskytl Deníku ředitel státního podniku Diamo Jiří Jež. Podle něj se ploty začaly kolem Žebračky stavět kvůli obavám z dalších propadů, které by mohly mít na svědomí zranění nebo i smrt náhodných návštěvníků. Ploty s ostnatým drátem nepovažuje ředitel za nic neobvyklého.

Proč váš podnik přikročil k takovým opatřením u Žebračky? Je opravdu prostor lidem až tak nebezpečný?

V zásadě je v místě propadu těžebních komor třeba odlišit dva stupně zajištění. Původní zajištění – drátěné oplocení na železobetonových sloupcích vybavené zákazovými tabulkami - uzavírá proti vstupu osob prostor zálomové oblasti s názvem Zlaté Hory – jih.

Ta byla zkonstruována na základě zálomových úhlů v Plánu likvidace I. etapa a schválena Obvodním báňským úřadem v Brně. Zálomová oblast je prostor, ve kterém může kdykoli a kdekoliv v průběhu času dojít k náhlému nekontrolovatelnému výraznému poklesu terénu nebo jeho úplnému zřícení do vydobytých podzemních prostor.

Čili ústředním důvodem stavby plotu jsou bezpečnostní opatření?

Naše organizace, zajišťující správu lokality má z ustanovení báňských předpisů povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví široké veřejnosti a předejít škodám způsobeným na majetku. Z charakteru v minulosti provedených prací v podzemí nelze toto zajistit jinak než účinně zabránit vstupu osob, zažádat příslušný stavební úřad o vydání územního rozhodnutí o stavební uzávěře a omezit provádění jakýchkoli činností.

V poslední době, zhruba od roku 2007 docházelo k častému narušovaní tohoto oplocení osobami neoprávněně vstupujícími do zálomové oblasti a do podzemí. Tím byla prokázána nedostatečná ochranná účinnost této zábrany. Vzhledem k velmi navýšenému počtu těchto vniknutí přistoupila naše organizace ke druhému stupni zajištění, a to přímo místa propadu, který je lákadlem pro zvědavé návštěvníky, neuvědomující si všechna rizika svého konání.

Proč byl zvolen typ oplocení s ostnatým drátem, u kterého si člověk připadá jak v lágru?

Propad byl oplocen drátěnými mřížovými dílci na ocelových sloupcích a celé oplocení je vybaveno elektronickými prvky detekce pohybu osob. Dodavatelská firma zajišťující stavbu celého systému bezpečnostního oplocení se v daném oboru pohybuje již řadu let, nově postavené oplocení není proto oproti jiným bezpečnostním oplocením nijak výjimečné. K celé stavbě byla v dostatečném předstihu před jejím zahájením vyžádána stanoviska všech účastníků řízení a dotčených orgánů státní správy.

Je vám líto, že turisté a amatérští geologové si nepřijdou u Žebračky na své?

Propad těžebních komor, mezi veřejností též známých jako Žebračka, je možná atraktivní podívaná, rozhodně je ale důležité mít na mysli, že se jedná o havarijní stav, místo, kde v každém okamžiku hrozí nebezpečí úrazu, třeba i s fatálními následky. Z výše popsaného je jasné, že nelze lokalitu zpřístupnit turistickému využití, jako je tomu dosud.

Projekt na obnovení těžby zlata skončil v šuplíku

Poslední vozík české zlatonosné rudy vytěžila společnost Rudné doly v roce 1994 ve Zlatých Horách. V té době tvořila hranici mezi rentabilní a nerentabilní těžbou koncentrace kolem dvou gramů zlata na tunu vytěžené horniny. Platí to i dnes? Zdá se že ne.

Za úvahami o obnovení těžby ve Zlatých Horách stojí rostoucí ceny zlata v dobách krize. Když se v devadesátých letech zavíraly doly ve Zlatých Horách, cena zlata se pohybovala mezi 200 a 300 dolary za trojskou unci. V roce 2009 poprvé překročila hranici tisíce dolarů a o rok později se už přiblížila ke dvěma tisícům dolarů. Není divu, že společnost Altenberg začala jednat o dalším osudu ložisek zlata ve Zlatých Horách.

Zatímco ministr průmyslu Martin Kuba byl obnovení těžby velmi nakloněn, těžařům udělal čáru přes rozpočet paragraf horního zákona, který u nás zakazuje při získávání zlata takzvané kyanidové loužení. To je běžné právě při dobývání ložisek s velmi nízkou koncentrací zlata. Zákaz prudce jedovatého kyanidu v hornictví prosadili do zákona kolem roku 2000 odpůrci obnovení těžby zlata.

Podle Ministerstva průmyslu by se zlatá ložiska mohla využít při dodržení přísných požadavků ochrany životního prostředí, ale nakonec převládl názor, že bude lepší přenechat zlatá ložiska budoucím generacím. Státní surovinová koncepce obsahuje formulaci o nutnosti „zabezpečit ochranu zásob ložisek zlata a ponechat je jako rezervu pro případné ekologicky příznivé využití budoucími generacemi".

Společnost Altenberg se opakovaně pokoušela dostat svolení k průzkumu ložisek nerostů v lokalitě Zlaté Hory západ. „Záměr společnosti Altenberg není v souladu se surovinovou politikou Česka. Ložiska jsou prozkoumaná, a tudíž není nutné je znovu mapovat. Zlaté rudy by se měly uchovat pro příští generace," uvedla mluvčí Ministerstva životního prostředí Jarmila Krebsová a podotkla, že tento názor zastává ministerstvo řadu let a nemění ho ani při střídání ministrů.

„Odborná veřejnost očekávala, že ministerstvo rozhodne v náš prospěch. Doufal jsem, že se k problematice bude přistupovat věcně," uvedl šéf společnosti Altenberg Petr Brejla a potvrdil, že nevidí jinou možnost než plány na těžbu ve Zlatých Horách poslat k ledu. „Jedinou možností, jak zvrátit rozhodnutí ministerstva, by bylo obrátit se opět na soud. K ničemu by to však nevedlo. Už jednou nám dal Nejvyšší správní soud za pravdu a stejně to nepomohlo. To máme zase další tři roky čekat? Žalobu na verdikt ministerstva už znovu podávat nebudeme," dodal Brejla s tím, že jediným řešením patové situace by byla změna surovinové politiky státu.

Společnost Altenberg upozorňuje, že zlatohorské ložisko formálně neexistuje. Doly totiž nejsou zakresleny v geologických mapách České republiky, přestože se ve Zlatých Horách ještě v devadesátých letech zlatonosná ruda těžila a vchody do štol zná každý z místních. Proto je nutný průzkum, který musí nejdříve ložisko „objevit" a prokázat jeho vydatnost a perspektivu.

„Protože ložisko formálně neexistuje, není tedy v majetku státu, může sem kdokoli přijít, pozemky využít jiným způsobem a znemožnit tak jejich budoucí využití," varoval Brejla. Rozhodnutí ministerstva se příliš nelíbí ani radnici ve Zlatých Horách. „Pokud vím, tak průzkum má ještě k těžbě daleko," nechápal zamítavé stanovisko ministerstva starosta Zlatých Hor Milan Rác.

Město bylo na tradiční hornictví zvyklé, a proto kroky Altenbergu podporovalo už kvůli možnosti vytvoření nových pracovních míst. Pohraniční oblast se stále potýká s nezaměstnaností. „Kdysi se hovořilo o tom, že by jen díky průzkumu vznikla stovka nových pracovních míst s výhledem na dobu pěti let. Také proto v roce 2004 přijalo zastupitelstvo usnesení, že podporujeme záměr společnosti Altenberg," zavzpomínal Rác.

Dnes rýžují zlato už jen sportovní zlatokopové

Slavnou hornickou minulost Zlatých Hor dnes připomíná už jen muzeum, skanzen s naučnou stezkou a každoroční závody v rýžování zlata. Každý závodník dostane kýbl jemného písku, ve kterém je ukryto několik zlatých kousíčků. Jsou tak malé, že je okem lze sotva zahlédnout. To je kromě nádrže vody a pořádné zlatokopecké pánve nezbytná rekvizita pro klání v rýžování zlata.

To se konalo v sobotu ve Zlatých Horách na Jesenicku. Účastníci soupeřili o zlatou pánev starosty města. Putovní trofej letos získal Ján Hrabovský ze Slovenska, který ve stejné soutěži zvítězil již v roce 2009. „Do soutěže v rýžování se letos zapojilo téměř osmdesát účastníků. Diváků se během dne v areálu vystřídalo kolem tisíce," sdělila Gábina Kotasová z Městského informačního centra Zlaté Hory.

Zlatokopové, z nichž mnozí svou vizáží jako by vystoupili z éry zlaté horečky na Klondiku, se do zlatohorského hornického skanzenu sjíždějí pravidelně. Konala se zde už republiková, evropská i světová mistrovství. A vždy se rýžuje jako při zlaté horečce.

A jak na to? Krouživý pohyb nebo spíše jakési kvedlání umožní těžkým komponentům, aby se seskupily uprostřed pánve. Ty lehčí se zároveň vylévají. Na dně pak zbude jen koncentrát těch nejtěžších minerálů, zvaný šlich. Ti nejzdatnější borci zmíněné zlaté kousky, kterým se odborně říká zlatinky, preparují z písku během několika minut. Méně šikovným laikům tento proces zabere i hodiny.

Zlatinky pak putují do zkumavek, které kontroluje porota. Všichni soutěžící totiž mají v kýblu písku stejný počet zlatinek, rozhodující je čas, za který je najdou.