Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Zerzáň: Čáslavská byla úžasná ženská

/ROZHOVOR/ Při bilancování událostí roku 2016 nelze pominout smutné datum 30. srpna, kdy odešla do sportovního nebe sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská. Důležité svědectví o této osobnosti podává devětasedmdesátiletý Zdeněk Zerzáň, pro kterého byla Věra Čáslavská po mnoho let dobrou kamarádkou.

7.1.2017
SDÍLEJ:

Zdeněk ZerzáňFoto: DENÍK / Daniela Tauberová

Oba milovali Jeseníky a spojovala je nenávist ke komunistům. Byl to on, kdo Věru Čáslavskou ukryl na horské chatě, když po ní pátrala před odletem do Mexika ruská tajná služba.

Na kamaráda z Červenohorského sedla nezapomněla Věra Čáslavská, ani když se jako oslavovaná hvězda vrátila zpět do Československa. Zdeněk Zerzáň byl jedním ze smutečních hostů, kteří se s nejlepší českou sportovkyní všech dob loučili v Národním divadle.

Vzpomínal při tom na metráky koksu, které sama složila do sklepa na Vřesové studánce, i na příjemné večery, když s rodinou přijela na chatu v Bělé pod Pradědem.

Všichni už doufali, že Věra Čáslavská nemoc porazila. Jak jste to vnímal vy?

Věřil jsem, že je z toho venku. I ona sama. Jako žena byla ráda, že trochu zhubla, a plánovala, co dál. Byl to šok, když jsem se dozvěděl, že souboj s rakovinou prohrála. Rakovina slinivky, to je svinstvo. Zákeřné onemocnění, což se v jejím případě jen potvrdilo.

Mluvilo se o státním pohřbu, ale kdo znal názory paní Věry, tomu muselo být jasné, že radost by z toho asi neměla.

Rodina to šmahem zamítla. Tak, jak to nachystala společně s Českým olympijským výborem, to bylo důstojné a krásné. Věra by měla radost…

Jak si ji uchováte v paměti?

Úžasný, statečný člověk vysokých morálních kvalit. Bezvadný přítel.

Byli jste dobří přátelé? Kdy a jak jste se poznali?

Znali jsme se moře roků. Poznali jsme se, když jezdili na chatu rodiny jejího manžela do Bělé pod Pradědem. Opravdu chcete vědět ten moment, kdy jsme se poznali? To tehdy přespali na Červenohorském sedle a ráno potřebovali odjet. Jenže jim zamrzlo auto.

Mordovali se s tím, ale auto bylo celé zamrzlé. Zrovna jsem přijel z Vřesové studánky, a když jsem je tam viděl…, tak jsem jim samozřejmě hned přiběhl pomoci. Dali jsme se do řeči a nakonec jsme společně chvíli poseděli. Nějak jsme si kápli do noty. Tím začalo naše dlouholeté přátelství.

Navštěvovali jste se?

Rádi. Přišli za mnou na Vřesovou studánku. Tehdy tam ještě stála horská chata, kde jsme měli byt. Jindy zase přijeli autobusem nebo vyšli pěšky z Domašova na Červenohorské sedlo, kde jsem byl u horské služby.

Vzpomenete si, jak jste se během soustředění olympioniků před letní olympiádou v Mexiku v roce 1968 dozvěděl, že po Věře Čáslavské jde KGB?

Zavolal mi správce stadionu. Dostal echo od člověka z OVKSČ, který mu telefonoval, ať se Věra urychleně schová, protože mají hlášku, že NKVD (Lidový komisariát pro vnitřní záležitosti, později sovětská tajná služba) jde po signatářích 2000 slov. Přijel jsem do tělocvičny, sbalili jsme věci, zašli za trenérkou a valili pryč na Vřesovou studánku. Musel jsem si tajně půjčit terénní auto z letiště.

Tajně?

Šéfoval tam velký stranický funkcionář. Nesměl se to dozvědět. Sice se to pak dozvěděl, ale já jsem samozřejmě zapíral a zapíral.

Vy jste v tu dobu byl na Vřesové studánce?

Z chaty jsem odešel v roce 1967, ale byla tam moje manželka, která to tam vedla pod Restauracemi a jídelnami Jeseník. Jenže v roce 1968 zrovna odešla na mateřskou, ale měli jsme tam spolehlivého člověka, pana Vojtěchovského, a stále jsme tam měli byt. Šéfová zůstala i během mateřské. V našem bytě byla Věra dva týdny a oni se o ni starali, aby mohla trénovat.

Hodně se připomíná, jak Věra Čáslavská trénovala kolem horské chaty, houpala se na větvích, skákala po kládě… Jezdil jste za ní a dohlížel na kvalitní přípravu na zlatou medaili?

Když skládala pět metráků koksu, aby bylo čím topit, říkal jsem jí: „Holka, to nedopadne.." Ne, vážně. Byla to úžasná ženská. Když ten náklaďák koksu dovezli, prohlásila, že to sama složí do sklepa, a taky k tomu nikoho nepustila. Na plácku u chaty cvičila, vzala si kládu, co zbyla ze stavby, a využila ji jako kladinu.

Co jste si myslel, když jste ji viděl? Že dosáhne na „bednu"?

V tom člověku byla nesmírná síla a odhodlání. Věřil jsem jí, že doveze zlato, ale že toho zlata bude tolik… (pozn. red:.v Mexiku získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile).

Myslíte si, že jí ten „únos" na Vřesovou studánku nějak pomohl? Mohl sehrát nějakou roli v tom fantastickém výsledku na olympiádě?

Našla klid. Byla v harmonii sama se sebou a se svou silnou vůlí. Nemusela se podvolit přísnému trenérskému drilu. To jistě mohlo sehrát roli.

Olympiádu jste bezpochyby sledoval a fandil. Co vás napadlo při jejím „slavném" gestu na stupni vítězů, kdy odvrátila tvář od sovětské vlajky, aby dala najevo svůj protest proti „znásilnění" tehdejšího Československa? Věděl jste, že to bude „průšvih"?

Jasně. Pak přijela, byla slavná, byla u prezidenta. Za pár dní vše přešlo do normálního života a na tělovýchovné jednotě na ni začali doléhat, aby 2000 slov odvolala, aby podpis vzala zpět. Odmítla.

Po pádu komunistického režimu šla její hvězda opět vzhůru.. Byla šťastná?

Na chatu už moc nejezdila. Skoro jsme se neviděli. A pokud, byla hodně upracovaná. Práce na Hradě ji stála hodně sil, byla tam od rána do noci. Ale bavilo ji to. Byla šťastná.

Polemizuje se o tom, zda má na Vřesové studánce, kde olympionička trénovala, vyrůst chata, která by nahradila tu zbouranou v roce 1988. Jste pro, aby se vybudovala?

Samozřejmě že jsem pro. Vadí mi demagogické argumenty proti. Chata tam stála 100 let, tokali tam tetřevi, přestože provoz ze sedla byl velký. Byl bych moc rád, pokud by se podařilo chatu postavit, a mohu slíbit, že se zasadím o to, aby tam i příští generace našly vzpomínku na nejlepší českou sportovkyni všech dob. Věra si to zaslouží a já to pro ni ze srdce rád udělám.

Zdeněk ZerzáňNarodil se 28. dubna 1937 ve Zlíně. Převážná většina jeho života je spjata s Jeseníky, kde v letech 1967 až 1987 působil jako náčelník horské služby. Procestoval 45 zemí Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. Jako první člověk na světě sjel na lyžích nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro.

Je držitelem pilotního průkazu pro motorová, bezmotorová a ultralehká letadla. V letech 1994 až 1998 byl místostarostou Šumperka. Působil jako ministerský a krajský poradce v oblasti cestovního ruchu. Žije v Šumperku, má tři děti.

Autor: Daniela Tauberová

7.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na vrcholu hory Kazbegi v Gruzii. Adam Matějka úplně vpravo.

Adam Matějka: To, jestli horu zdoláte, záleží taky na tom, jak se cítíte

Jiří Doleček vydal knihu Popraviště aneb zpověď volyňského Čecha. Narodil se na Ukrajině, ve svých čtrnácti letech dal sbohem Sovětskému svazu a od roku 1947 už byl studentem krnovského gymnázia.

Zámek Linhartovy právě nabízí výstavu na téma volyňských Čechů

Řezbář se chystá na antické bohy

Zeus, Poseidon a další postavy antických bájí najdou své místo v galerii proslavené betlémem.

Kam o víkendu za fotbalem?

Přinášíme vám přehled sportovních utkání o víkendu 21. a 22. října.

Myslivecká mše s ukázkou pasování

K velmi působivým mysliveckým zvykům a tradicím patří Svatohubertské mše. Díky nim se veřejnost může seznámit i s některými starodávnými mysliveckými rituály.

Měření škodlivost neprokázalo. Zápachu asfaltu se Krnov nezbaví

Poškozuje provozovna, kde se roztápí asfalt, ovzduší v Krnově? Ze dvou měření čistoty ovzduší vyplývá, že ne. Lidé bojující proti asfaltovně ale měření zpochybňují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení