Rodák z Českomoravské vysočiny se dostal do Krnova jako třináctiletý hned po druhé světové válce. Byl jedním z prvních poválečných absolventů zdejšího českého gymnázia. Šedesátá léta strávil jako učitel převážně na Zlínsku a Karvinsku, odkud byl nucen kvůli svému rozhodnému nesouhlasu se sovětskou okupací odejít.

Svou profesi pak díky komunistickému režimu nesměl na dlouhých dvacet let vykonávat. Až sametová revoluce v roce 1989 mu přinesla profesní satisfakci, stal se ředitelem Střední pedagogické školy v Krnově, která během jeho působení získala výborné jméno daleko za hranicemi regionu. Velkou zásluhu na tom mělo bezesporu pravidelné pořádání filozofických seminářů a kolokvií pro studenty i širokou veřejnost.

Těchto akcí, které byly završeny vydáním sborníku, se zúčastnili v jednotlivých ročnících takové osobnosti jako místopředseda vlády teolog Josef Hromádka, kardinál Špidlík, poradce prezidenta Václava Havla Jiří Pehe, slovenský akademik profesor Miroslav Kusý nebo známý disident Svatopluk Karásek. Plodné bylo přátelství s kolegyní, pedagožkou Ludmilou Ondruškovou.

Společně intenzivně pracovali v občanském sdružení Cesta světla a s filozofem doktorem Jaroslavem Krejčím, který se na pořádaných seminářích významně podílel. Zdeněk Jeník se jako spoluautor a editor podílel mimo jiné na sbornících Člověk a česká společnost na prahu 21. století, Češi a Němci dříve a dnes, k vydání připravil také poslední Krejčího dílo Dialog s nepřítelem o nepřátelství a míru.

Osmdesát let je z hlediska historického nicotných, z hlediska života člověka se však jedná o úctyhodný věk, věk zasvěcený bilancování. Zda měl život smysl jak pro jednotlivce, tak pro společnost. Doktor Jeník se tohoto hodnocení obávat v žádném případě nemusí.