VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zavzpomínal v Bruntále na hrůzy holocaustu

Bruntál /DOPLNĚNO/ - Nezapomenout na hrůzy nacistické zvůle, připomenout zlo druhé světové války a varovat před možným nástupem extremismu. To byly hlavní motivy, které vedly bruntálského rodáka Petra Becka k besedě s veřejností o holocaustu.

18.11.2013 3
SDÍLEJ:

O besedu s mužem, kterému se podařilo přežít za druhé světové války nacismus a holocaust, byl obrovský zájem.Foto: DENÍK / Karel Janeček

Byly to poutavé, ale dech beroucí a hrozivé vzpomínky, o něž se podělil ve středu 13. listopadu s návštěvníky sálu křesťanského sdružení Tesalonika v Jesenické ulici v Bruntále místní rodák a letos šestaosmdesátiletý Petr Beck. Přežil nejprve ústrky bruntálských Sudeťáků, podařilo se mu uniknout smrti v terezínském ghettu, osvětimském koncentračním táboře i při takzvaném pochodu smrti.

„V Bruntále jsme žili celkem dobře, můj otec zde byl lékařem a moje maminka mu pomáhala v ordinaci. Po roce 1933, kdy šel Hitler k moci, začalo i zde působit hnutí Konrada Henleina," začal své vyprávění Petr Beck. Tenkrát začaly sílit protičeské a protižidovské nálady rovněž v Bruntále. Naplno poznal bruntálský pamětník antisemitismus okolo roku 1936. Běžné bylo pokřikování a nejrůznější ústrky. Navíc přišel zákaz navštěvovat židovského lékaře.

Rodina se v roce 1939 přestěhovala ze Sudet do Rožnova pod Radhoštěm. Valaši byli lidmi s otevřeným srdcem, když mohli, pomohli. O rok později se z Rožnova stalo lázeňské město, a to znamenalo, že se z něj podle tehdejších zákonů museli Židé vystěhovat. Rodina se tak ocitla v Prostějově, kde se začal třináctiletý Petr Beck učit elektrikářem. I díky statečnému mistrovi Jaroslavu Vilímcovi z Jiráskova náměstí, který se nebál učit Žida.

„V té době už jsme museli všichni nosit na levé straně prsou žlutou šesticípou hvězdu. Židé měli omezené množství potravin, které se vydávaly jen na potravinové lístky," uvedl Beck. „Nesměli jsme chodit po chodníku, museli jsme nakupovat mezi druhou a pátou hodinou odpolední. Poté přišel rok 1942 a transport do Terezína." Do terezínského ghetta vyjela rodina z olomouckého vlakového nádraží.

Každý mohl vzít jen padesát kilogramů, vyjma peněz, zlata a cenností.V Terezíně se Petr Beck vyučil elektrikářem, což mu z dnešního pohledu zachránilo život. Pro Němce byli elektrikáři důležití, potřebovali je. V Terezíně byli vězněni Beckovi rodiče, bratr a strýc.

„V Terezíně byli chráněni jen židovští policisté a pracovníci elektrárny, jímž jsem se stal díky strýci. Nebyli jsme zařazováni do transportů do koncentračních táborů," sdělil pamětník.

Poté nastal konec roku 1944 a s ním i poslední transport do Osvětimi. Do Osvětimi nacisté poslali Beckovu rodinu vyjma syna Petra. „Poslední transport z Terezína do Osvětimi šel 28. října 1944. Nikdo z nás nevěděl, kam jdou ty transporty, že u Osvětimi je Birkenau se čtyřmi krematorii s plynovými komorami. Až jsme vystupovali na rampě v Osvětimi, pochopili jsme," líčil Petr Beck, který se kvůli své rodině do posledního trasportu přihlásil dobrovolně.

To nejhorší mělo teprve přijít, a přišlo. Na rampě se otevřely dobytčáky, v nichž hladové vězně přivezli. Esesáci se psy vyhazovali vězně z vagonů a přitom křičeli.

„Stál tam i Mengele, který prováděl takzvanou selekci. Jedni doleva, druzí doprava. Nikdo nevěděl, co to znamená. To jsme se my dozvěděli až později. V té chvíli bylo jen jasné, že mladší bratr a maminka šli doleva, my dva s otcem doprava. Tehdy jsme je viděli naposledy v životě," konstatoval Petr Beck. Spoluvězňům otec a syn tehdy ještě nevěřili, že již bratr a maminka nejsou mezi živými.

Životní příběh se rozhodl vyprávět jako varování nástupnickým generacím před sílícím extremismem v Česku.

Autor: Karel Janeček

18.11.2013 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mladí lidé letos volili častěji, než je zvykem.
3

Mladí lidé letos volili častěji, než je zvykem

Tanečnice v představení Osvětim, cesta do pekla.

Taneční skupina In Motion připomene hrůzy holocaustu

Adam Matějka: To, jestli horu zdoláte, záleží taky na tom, jak se cítíte

/ROZHOVOR/ Adam Matějka pracuje ve stavební firmě a má velmi zajímavý koníček. Baví ho totiž lozit po horách. Jak po skalách v našem okolí, na kterých vyrůstal, tak i po horách a velehorách. Jeho zatím největším zážitkem byla hora Kazbegi v Gruzii.

Zámek Linhartovy právě nabízí výstavu na téma volyňských Čechů

Výstava v linhartovském zámku připomíná, že právě uběhlo 70 let od návratu volyňských Čechů do vlasti. Díky této události jsou dnes potomci volyňských rodin našimi sousedy. Co víme o této části naší historie?

Řezbář se chystá na antické bohy

Zeus, Poseidon a další postavy antických bájí najdou své místo v galerii proslavené betlémem.

Kam o víkendu za fotbalem?

Přinášíme vám přehled sportovních utkání o víkendu 21. a 22. října.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení