Na učitele Bohuslava Rašťáka nedá dopustit nikdo z jeho bývalých žáků ve Vrbně, a díky svému pedagogickému, sportovnímu, divadelnímu a organizátorskému talentu je jeho jméno známé v celém regionu. Letos s rodinou, přáteli a bývalými žáky oslavil devětaosmdesát let.

Všichni už vymýšleli, jak mu v lednu příštího roku 2012 zorganizují velké oslavy k jubilejní devadesátce. Osud ale rozhodl jinak.

Miloval školu, sport i divadlo

Bohuslav Rašťák nespočet dětí provedl základní školou po celém Vrbensku. Do pohraničí se přistěhoval v roce 1946 a už od roku 1947 učil na místních školách ve Vrbně pod Pradědem, v Mnichově, v Železné i v Ludvíkově.

Rašťákova třída si říkali štamgasti z vrbenské Hospůdky U Dřevasu, když vyráželi na „školní“ výlety. Bohuslav Rašťák i v důchodu dělal svým bývalým žákům na těchto recesistických akcích třídního učitele a zajišťoval pedagogický dozor. Snímek je z letošního června, kdy vyrazili na chatu Sokolka. Učitel Bohuslav Rašťák (sedí uprostřed s hůlkou) s bývalými žáky vyrazil na poslední akci 18. září a týden na to zemřel. Foto: Radek Vráblík

„Přestože jsem si ho zařadil mezi přísné učitele, nemám na něj žádnou negativní vzpomínku. Byl přísný, ale spravedlivý. Osobně jsem od něj schytal nějaké ty jeho „ořechy“, kterými nás trestal při našem školním zlobení,“ zavzpomínal na svého životního učitele vrbenský historik Karel Michalus.

„Víte co to byly ořechy? Když nás přistihl při nějaké nepatřičné klukovině, tak nám luskl prstem v zátylku. Bylo to účinné a výchovné opatření. Člověk se u toho lekl, takže dalším ořechům jsme se už vyhýbali, většinou jeden nám bohatě stačil,“ dodal Karel Michalus.

Bohuslav Rašťák byl nejen vynikajícím učitelem, na jakého se nezapomíná, ale také miloval sport. Řadu let hrál za Vrbno pod Pradědem fotbal a také stolní tenis. „Oblíbil si starou korkovou raketu, které zůstal po celou sportovní kariéru věrný,“ vzpomněl další bývalý žák Petr Vráblík na učitele, který nesměl chybět na žádném turnaji stolního tenisu. „Stolní tenis byla jeho láska, účastnil se všech akcí pořádaných vrbenským oddílem. Hrál i na turnajích seniorů,“ vyprávěl Dušan Wagner, který se s učitelem skamarádil a rád poslouchal jeho životní příběhy.

„Byl všude, kde se ve sportu něco dělo. Na škole dokázal rozpoznat a podchytit talent mnoha mladých sportovců,“ potvrdil historik Karel Michalus. Učitel Rašťák se i na penzi věnoval sportu a pravidelně navštěvoval fotbalové zápasy. Fandil týmu TJ Sokol Vrbno, za nějž v minulosti také aktivně hrával.

Oblíbený učitel působil dlouhá léta i se svou manželkou ve vrbenském ochotnickém divadle, které v padesátých letech založil s dalšími kolegy hned po příchodu do Vrbna pod Pradědem. „Prvotní soubor se skládal především z místních učitelů. Pak byl doplňován mladšími ochotníky z vrbenských podniků. Na svých zájezdech se soubor představil i v mnoha okolních obcích.

Zajišťoval například také kulturní program hostům v lázních Karlova Studánka,“ doplnil Karel Michalus, podle kterého byl pan učitel Rašťák nejen hercem, ale také scénografem. Bohuslav Rašťák připravoval scénu také ochotnickému divadlu v závodě SeZK Dřevokombinát, které vzniklo v roce 1974. Působil v něm až do roku 1984.

Hospůdka byla jeho třídou

Bohuslav Rašťák byl častým hostem v hospůdce U Dřevasu, kde sedával u stolu se svými bývalými žáky. Tak vznikla recesistická skupina štamgastů, která hospůdku prohlásila za školní třídu a Bohuslava Rašťáka zvolila za svého třídního učitele. „Náš pan učitel pravidelně každý víkend sedával na svém místě nad kávičkou a vymýšlel pro nás program,“ prozradil štamgast recesista Dušan Wagner.

Z bývalých žáků se stali přátelé, a společně vzpomínali na školní příhody, které prožili jako mladí kluci. Vzpomínání je bavilo natolik, že celá hospůdka z nostalgie začala organizovat „školní výlety“ v čele s třídním učitelem Bohuslavem Rašťákem. Na poslední velkou túru se vydali letos v červnu. Cílem byla chata Sokolka, kde na štamgasty čekala odměna v podobě kotlíkového guláše.

Naposled sjel po klouzačce

Poslední vycházka Bohuslava Rašťáka s bývalými žáky vedla do areálu lesoparku ve Vrbně. „Do lesoparku jsme se vydali v neděli 18. září. Pan učitel ve svých skoro devadesáti letech si udržel hravost a dobrou kondici, takže k překvapení všech sjel skluzavku pro děti. Nikdo z nás netušil, že je to poslední setkání s milovaným panem učitelem. Týden na to umřel.“ povzdechl si se slzami v očích Dušan Wagner.

„Nikdy na našeho pana učitele nezapomeneme, navždy nám zůstane v srdci,“ vzkazují občané Vrbenska, kteří se s oblíbeným panem třídním učitelem naposledy rozloučí v pondělí 3. října.

Radek Vráblík