Na základě mnichovské dohody nacistické Německo získalo naše pohraničí bez boje a to včetně linie obranných bunkrů. Kronikář zapsal, jak němečtí obyvatelé Nových Heřminov v roce 1938 vítali Adolfa Hitlera, který si přijel prohlédnout ukořistěné bunkry.

Kronikář zapsal: „7. říjen 1938: Konečně přišla zpráva z Bruntálu, že Adolf Hitler se zastaví v malé obci Nové Heřminovy a prohlédne si několik bunkrů. Rozšířilo se heslo: „Všechno nazdobit, přijede vůdce".

Ráno přeletělo severovýchodně letadlo. To bylo znamení vyvěsit prapory. Později přeletěly celé svazy. Zanedlouho byly silnice plné aut a motorových vozidel. Zastavily u železničního mostu a dělaly se schody do kopce, aby byl usnadněn výstup k bunkru.

Ve 12 hodin se shromáždily mohutné davy obyvatel kolem silnice a ve 14.15 rozhlasový vůz ohlásil příjezd führera. Stál v autě a zdravil lidi, kteří skandovali: „Zdravíme našeho vůdce, Sieg Heil".

V doprovodu štábu, mezi nímž byl i Konrád Henlein, si prohlédli bunkry. Po prohlídce se Hitler vrátil zpět do auta, pozdravil mohutné zástupy lidí a pomalu se kolona rozjela směrem k Bruntálu," dočteme se v českém překladu předválečné kroniky Heřminov.

POZNÁMKA: Obecní kronika

Některé obce zveřejnily na internetu své kroniky. Pro zájemce o vlastivědu jde o cenný zdroj dat i ukázku, jak se jazyk měnil v kontextu doby. Od budovatelských frází přes náznak postojů a názorů ve svobodnějších dobách až po normalizační new speak.

Miluji kroniky, ale dosud mi v nabídce přece jen něco chybělo. Možnost posoudit jak svůj domov vnímali předváleční němečtí obyvatelé. Proto děkuji Novým Heřminovům za nápad přeložit německé kroniky.

Vystihl to první poválečný kronikář Karel Kavlík: „Ještě před nedávnem ve velké části českého pohraničí zněl cizí jazyk. Zdejší obyvatelé české řeči buď nerozuměli, nebo jí nechtěli mluviti. Je samozřejmé, že za těchto poměrů byly všechny pozoruhodné místní události zaznamenávány v řeči cizí také v Nových Heřminovech.

O všem, co může býti zajímavým v budoucnosti, bylo třeba sepsati Pamětní knihu, jejímž záznamům bude každý náš občan rozuměti," napsal na první stranu první český kronikář.

Jeho životopis je stejně zajímavý jako jeho záznamy. Pocházel z chudé rodiny. Roku 1916 nastoupil vojenskou službu u pěšího pluku, bojoval na ruské a italské frontě, kde byl raněn. K četnictvu nastoupil roku 1919 a sloužil na Podkarpatské Rusi i na východním Slovensku.

Po válce nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti a usadil se v Heřminovech. 
V dubnu 1948 vstoupil do KSČ.