Otužilí táborníci a přátelé zimní přírody se sjíždějí do Úvalna do areálu pod rozhlednou na Strážišti z celé republiky. Zimní táboření, které má neopakovatelnou atmosféru, ale hlavně ho všude propaguje hlavní organizátor Miroslav Kment, který se stal inspirací pro mladší i starší generace otužilců.
„Úvalno pořádáme vždy v březnu po výplatě, aby se kamarádi ze vzdálenějších konců republiky nemohli vymlouvat na peníze. Sice jsme už v Úvalně zažili teploty pod mínus deset, ale pro zkušeného zimního táborníka to není nic moc. Například při prvním i druhém stanování v Úvalně jsme měli 14 pod nulou. Zimní táboření je náročný, drahý a občas i trochu dobrodružný koníček, ale má své půvaby.
Už jsme zažili vichřice, při kterých se kolem našeho tábořiště lámaly stromy, i sněhovou kalamitu, při které se nám pod tíhou sněhu zbortily stany. Jezdí s námi tábořit i ženy, a naši veteráni už mají nad 70 let,“ představil fenomén zimního táboření Miroslav Kment z Krnova, který se při akci v Polsku dokázal přenocovat venku při 27 stupních pod nulou.
Až čtyřicet let staré tradice
Některé akce zimních táborníků mají i čtyřicetiletou tradici. Sám Miroslav Kment už má za sebou přes tři stovky noclehů v zimní přírodě. Otužilí táborníci si dokonce udělují výkonnostní stupně. Držitel základního bronzového odznaku se musí zúčastnit šesti akcí a přečkat venku osm nocí. Nejcennější diamantový odznak získá borec, který absolvuje 28 akcí a ve stanu nebo ve sněhovém záhrabu prospí 48 zimních nocí.
První milovníci zimního stanování se začnou do Úvalna sjíždět v pátek 4. března odpoledne. V areálu na Strážišti je také restaurace, takže se mohou poveselit a v případě nouze či indispozice utéct ze stanu před zimou do tepla. Na programu jsou turistické výlety a vyjížďky do okolí, například putování po rozhlednách. Kromě té úvalenské, cvilínské a ježnické je rozhledna také na Strážném vrchu nad Liptání. Večer se všichni těší na posezení u ohně.
„Nejlevnějším způsobem, jak se při táboření zahřát, je flaška rumu, nebo si přiložit z každé strany jednu ženskou. Kompletní zimní vybavení se dá pořídit tak kolem třiceti tisíc. Spaním ve stanu se dá ovšem také slušně ušetřit. Například diváci na zimní olympiádě v Turýně utráceli nehorázné peníze v předražených hotelech, zatímco my jsme si úplně zadarmo postavili stany v horách poblíž italských hranic.
Bivakoval nás tam plný autobus, kolem čtyřiceti lidí. Týden na olympiádě mě přišel i s cestou a útratou po hospodách na necelých deset tisíc. Lidé ubytovaní na hotelech obdivovali to naše stanování a občas nás i pohostili,“ představuje finanční stránku Miroslav Kmet, podle kterého zimní táborníci ušetří také za repelenty a sítě proti komárům.
Komfort ve spacáku za mrazů je pověra
Zimní táboření mi dalo několik důležitých poznatků. Tak především výrobci spacáků si mohou na svůj pytel napsat co je napadne. Třeba že při mínus šesti v něm zažijete komfort.
Zkusil jsem v jednom takovém spacáku nocovat pod širákem při teplotách jen lehce pod nulou, a ráno jsem se nedočkavě běžel podívat do slovníku, zda správně chápu význam slova komfort. Původně jsem v tom spacáku hodlal „přespat“, ale pro můj zážitek je mnohem příhodnější slovo „přenocovat“, protože jsem dokázal usnout maximálně na půlhodinu, a zbytek noci jsem klepal kosu. Mimochodem, komfort skutečně znamená pohodlí.
Smířil jsem se s tím, že můj spacák je v mrazech vhodný spíše na přečkání noci než na spaní, ale to mě od zimního táboření neodradilo. Příští test komfortního spacáku jsem pro jistotu učinil ve sněhovém iglů, které jsme si s kamarády vlastnoručně postavili před chatou. Kdyby byla ve spacáku tak děsná zima jako posledně, teplá postel v chatě byl plán B. Od zkušenějších táborníků jsem se dozvěděl, že je dobré nechat v iglů celou noc hořet pár svíček, které malý prostor zahřejí, i když má strop i stěny z přemrzlého sněhu. Pro jistotu jsem si na sebe oblékl všechno co bylo v chatě k dispozici. Bylo mi sice teplo, ale celou noc až do rána jsem se v iglů dusil a přemýšlel, jestli je to jen obyčejný symptom klaustrofobie nebo skutečně už svíčky spálily veškerý kyslík a já za chvíli upadnu do bezvědomí. Nejspíš jsem se dusil hlavně tím, jak mi hrudní koš svíraly tři trička, dvě mikyny, svetr, péřová bunda a úzký spacák. Kamarád, který spal u vchodu, se vyhajal do růžova. Měl tam čerstvý vzduch, oblékl se přiměřeně a já jsem neměl to srdce ho budit útěkem z iglů do chaty. Tak jsem se metodou pokusu a omylu naučil, jak přečkat zimní noc. Koupil jsem si lepší spacák, ve kterém jsem zvládl zimní stanování na hřebenech Jeseníků i bivakování ve sněhovém záhrabu v Tatrách. Nikdy jsem se ale nepustil do lovení teplotních rekordů ani nezkouším v Úvalně, zda se stále ještě těším pevnému zdraví. Ty, kteří v zimním táboření našli zalíbení, upřímně obdivuji.
