Fotit začal již záhy po maturitě fotoaparátem značky Praktika svého tatínka. To bylo koncem padesátých let minulého století. Vždy ho přitahovala okolní příroda, zvláště pak půvabné scenérie Jeseníků, které nafotil při svých nesčetných turistických vycházkách.

Do hor se vydával sám nebo s kamarády z turistického oddílu TJ Jiskra Rýmařov. Oddíl tehdy díky nadšeným členům pořádal mnoho pěších vycházek, v zimě pak vyjížděli na běžkách, takže k fotografování jesenické přírody se nabízelo mnoho příležitostí.

V létě se vydával oddíl i na několikadenní putování do slovenských Tater nebo náročné zdolávání vrcholků rumunského pohoří Fagarash či pohoří Pirin a Rila v Bulharsku. Vzpomínky na mladá léta oživují snímky v zásobnících na barevné diapozitivy i spousty negativů. Petr Palouš může dnes směle parafrázovat píseň: „V nohách mám už tisíc mil …"

Kromě okolní přírody jeho objektiv zachycoval snímky nejrůznějších míst Bruntálu tak, jak se v průběhu let měnila jeho tvář. Dnes jeho fotografie poskytují srovnání zvláště mladší generaci, která dřívější podobu nemůže pamatovat. Z fotografií se tak stává zajímavý dokumentační materiál.

Scházeli se 
v Pradědu

.

Školení fotografů. Tehdy byli ještě mladí: zleva bruntálská fotografická škola ve složení Jaromír Chylík, Petr Palouš, Jan Barták a Milan Milián (zleva). Foto: archiv Petra Palouše

Bruntálští amatérští fotografové se v dřívějších časech pravidelně scházívali v restauraci Praděd, kde diskutovali nad zhotovenými, převážně černobílými fotkami, ke kterým se mnohdy složitě propracovávali. Za zmínku jistě stojí jména jako Jindřich Kupčák, Ladislav Kučera, Josef Křiček, Jan Barták, Jaromír Chylík, Mojmír Šerý, Todor Varadimov a jiní.

Nafocené snímky zpracovávali většinou sami v domácích podmínkách. Bylo potřeba shánět nezbytné potřeby jako chemikálie nebo fotopapíry.

„Každý čtvrtek jsme chodívali za panem Karhánkem, vedoucím drogerie na náměstí, pro fotomateriál – k dostání byly nejčastěji značky FOMA a ORWO, které však vykazovaly jen průměrnou kvalitu, AGFA, KODAK, FUJI a další značky byly k dostání jen ve velmi omezeném množství," vzpomínal Petr Palouš na časy, kdy ještě nebyl fotoaparát tak běžnou věcí, jako je tomu dnes.

Filmy si vyvolávali nadšenci sami, hodiny a hodiny pak trávili v provizorních fotokomorách. „Na schůzkách jsme hodnotili své zkušenosti například s vývojkami, každý z nás měl své poznatky, které tu a tam přispěly k lepším výsledkům," pokračoval Palouš. Sám začal v sedmdesátých letech pracovat s barevnou fotografií.

Zpracování ve filmových laboratořích bylo velmi drahé, což jej motivovalo k tomu, aby si barevné fotky dělal sám. Byl tehdy ještě svobodný, a tak pobýval celé hodiny ve fotokomoře. V domácích podmínkách přesně odvažoval chemikálie pro přípravu sady čtyř roztoků a pomocí subtraktivní a aditivní metody zhotovoval z negativů barevné fotografie.

Postupoval cestou zkoušky a omylu, díky čemuž se toho ale mnoho naučil. Když se dostavil konečně zdařilý výsledek jeho snažení, nelitoval ani času, který vynaložil.

Scházejí se i nadále

.

Současní fotografové Jaromír Chylík a Bohumil Kroupa (zleva) při výletě na rozhlednu na Velkém Roudném. Foto: Petr Palouš

„Je třeba říci, že s vývojem digitální fotografie se vše zcela změnilo. Moderní technologie dnes umožňují to, co bychom si dříve jen těžko dokázali představit. Zároveň se však vytrácí to, co fotografování vždy provázelo, napínavé očekávání, jak pořízené foto co nejvíce uspokojí představu autora," konstatoval Palouš.

Sám dnes věnuje dosti času skenování starých diapozitivů a negativů ze svého archivu a jejich následné úpravě v počítači pomocí speciálních programů. Promítání diapozitivů pomocí diaprojektoru je už pouhou nostalgií.

Je výborné, že bruntálský klub fotoamatérů zažívá v současnosti svou renesanci. Kromě již zmíněného Petra Palouše se týden co týden scházejí stejně nadšení fotografové i o něco starší pamětníci Jaroslav Chylík, Václav Janča, Bohumil Kroupa, Pavel Rapušák,Vlastimír Brabenec, František Kučera, Petr Kos nebo Vlaďka Kubáčová.

Někteří z nich již prezentovali své fotografické vidění na různých výstavách, naposledy na těch spojených s oslavami osmistého výročí založení města Bruntálu. „Naše činnost není bezvýznamná. To, co průběžně fotografujeme, dnes již díky dokonalejší technice v lepší kvalitě, se jednou může ukázat jako zdroj informací o době, ve které žijeme právě teď.

Možná pak někdo v budoucnu sestaví zajímavý soubor fotografií dokumentačního charakteru, kterou by mohl třeba nazvat Hledání ztraceného času," poznamenal na závěr Petr Palouš.