V archivech existuje jen málo fotografií, které zpodobňují dřívějšího bruntálského reportážního a propagačního fotografa Stanislava Nováka. Většinou to byl právě Stanislav Novák, kdo fotil, a jen málokdy se nechal fotografovat sám. Jeden snímek se přece jen podařilo v archivu nalézt bruntálskému historikovi Josefu Cepkovi.
„Standu" Nováka byli lidé zvyklí pravidelně vídávat s nezbytnou přítelkyní Yashicou přes rameno. Vždy se usmíval. Jen málokdo z kolemjdoucích věděl, že tento fotograf prošel peklem koncentračního tábora, které se podepsalo dost výrazně na jeho zdravotním stavu.
Do bruntálského regionu přišel z Prahy počátkem padesátých let minulého století. Působil v Okresním vlastivědném muzeu jako fotograf. Pro milovníky dobových fotografií je více než příjemné, že se stala Novákovi práce koníčkem, takže dnes díky němu existuje spousta kvalitní fotodokumentace zaniklé tváře města.
Pracoval pro tisk, pořádal výstavy
Stanislav Novák přispíval svými snímky do okresního tisku. „Nesu vám fotky, mládeži," bylo jeho oblíbenou průpovídkou při příchodu do redakce. Jeho snímky vykazovaly fotografickou zkušenost, za kterou vděčil své píli. Nechyběla mu ani pohotovost a postřeh. Pořádal také výstavy, jakou byla ta listopadová v přísálí bruntálského divadla s názvem Proměny města Bruntálu. Novákovou zásluhou dodnes existují snímky vývoje města Bruntál v proměnách času.
Nezůstalo jen u výstav. Proměny města Bruntálu vyšly i knižně. Kdo publikaci viděl, může v knížce srovnávat například podobu bývalé Nádražní ulice z roku 1965 s její podobou v roce 1983, když už byla přejmenována na Třídu Vítězného února. Teprve po roce 1989 se její název opět změnil na Nádražní ulici.
A právě to bylo hlavní snahou Stanislava Nováka: ukázat, jak se město Bruntál proměnilo v průběhu čtvrtstoletí.
Fotograf zpodobnil staré a mnohdy už nevyhovující domy, které nahradila moderní zástavba. Snahou fotografa bylo pořizovat snímky v průběhu času pokud možno ze stejných míst, takže díky němu dnes existuje srovnání, jak se konkrétní čtvrť či ulice vyvíjela. Pokud dnes shlíží na náš svět odněkud z fotografického nebíčka, je otázkou, jak se mu líbí současná podoba Bruntálu s několika novými nevzhlednými obchodními domy.
Jeden z nich je nástupcem dřívější bruntálské lnářské tradice, kterou se po roce 1989 nepodařilo udržet. Další hyzdí Zeyerovu, Ruskou a Krnovskou ulici. Jak by se tyto kostky asi líbily Stanislavu Novákovi? Na to už nám bohužel už neodpoví.
