Krnovský chrám františkánského řádu minoritů se ve středu po patnácti letech znovu otevřel. Byl pro veřejnost uzavřen od povodní, protože zde namísto bohoslužeb celé roky usilovně pracovali památkáři a restaurátoři. Pomocí lešení detailně zkoumali každý detail výzdoby, aby vrátili původní krásu zejména freskám štýrského malíře Josefa Sterna a jeho moravského žáka Františka Sebastiniho.

„Všichni si pamatujeme, jak to vypadalo, když v červenci 1997 do Krnova dorazila povodeň. V našem kostele i klášteře stály téměř dva metry vody, ve které plavaly oltáře a lavice. Sotva voda opadla, dílo zkázy dokončily plísně a soli," připomněl stav kostela před patnácti lety kvadrián krnovského kláštera minoritů Josef Goryl a dodal, že už před povodněmi byly cenné fresky vážně poškozeny zatékáním i vzlínáním vody.

„Je to paradox, ale jen díky této katastrofě se podařilo konečně najít peníze na záchranu nádherných fresek. Jejich restaurování se pořád jen odkládalo na neurčito, ale po povodních v celé republice zavládla atmosféra solidarity a pomoci, ve které najednou nebyl problém získat peníze na poškozené památky," doplnil Josef Goryl a nezapomněl poděkovat Bohu, ministerstvu kultury ani Evropské unii za desítky milionů, které si vyžádala renovace chrámu.

Práci týmu restaurátorů a památkářů představila Romana Balcarová, která jej od počátku řídila. Veřejnosti představila fotodokumentaci, která dokazuje, že tento krnovský chrám byl do programu na záchranu architektonických památek zařazen opravdu v poslední chvíli. Kromě vody poničil původní výzdobu také požár na konci 18. století a nepříliš citlivé zásahy v 19. století. Nyní si každý může prohlédnout kostel v podobě, jak vypadal po dokončení fresek v roce 1766.

Na fotkách původního stavu kostela Romana Balcarová ukázala promáčené zdi, na kterých fresky překryla mechová či houbová struktura nebo černé skvrny plísní. „Jsou na nich vidět praskliny i šupinky odlupující se omítky. Na mnoha místech se museli vyrovnat nejen s tím, co natropily přírodní živly, ale i s necitlivými přemalbami z 19. století. Tehdy si usnadňovali práci tím, že příliš složité motivy zjednodušovali nebo rovnou zamalovali," představila výchozí stav Romana Balcarová.

Někde byly praskliny a drolení zdi tak razantní, že na to tmelení nestačilo. „V takových případech bylo nutné část fresky sejmout, a pak kus podkladové zdi úplně rozebrat a celou ji znovu postavit cihlu po cihle, aby bylo možné fresky zase nalepit zpět speciální směsí. K tomu snímání se používá textilní přelep, který se dokáže přizpůsobit i zaobleným plochám," prozradila Balcarová, podle které při opravách kostela v 19 století nejčastěji rezignovali na malířskou hříčku, která pomocí stínů dokáže vykouzlit plastický 3D motiv, například falešnou římsu nebo iluzi trojrozměrného sloupu.