Vánoční svátky na Moravě a ve Slezsku? Nechyběly opekance, vařonka, zázvorky...

Ještě v 18. století se na severní Moravě a ve Slezsku lišily vánoční zvyky kraj od kraje, někdy dokonce vesnice od vesnice. Rozvíjením průmyslu se zvyky stěhováním celých rodin postupně promísily a ustálily. 

Rozpustilé zvyky

Vánoce na Moravě a ve Slezsku byly vždy oslavou lásky, radosti a veselí. To poslední neviděla olomoucká církevní vrchnost v Moravské Ostravě ráda, protože vánoční hry a jiné zvyky (často ještě z doby pohanské) byly dost rozpustilé, což se v instrukcích nařízených biskupy městu v 17. století přísně zapovídalo. Lidé si to ale nedali vzít. I při veselosti lze mít srdce, takže kdo v tento svatý den zavítal do cizí domácnosti, dostal najíst i napít, jednalo se s ním vlídně.

Vánoce patří k nejstarším svátkům. Dodnes se v nich ozývá i pohanství

Koneckonců se dobře zacházelo i s hospodářskými zvířaty, kousíčky posvěceného pečiva se dostaly i do jejich žlabů, hospodář byl štědrý i k čeledínům, vyplácel jim služné a věnoval dárek. Pamatovalo se i na rostliny, například stromy byly zalévány vodou, v níž se různé jídlo vařilo. Když na boží narození vyšla na nebi první hvězda, zasedlo se ke stolu.

Co bylo na štědrovečerním stole?

Nejstarší oplatky, nejmladší kapři

Smažený kapr se v našem regionu začal objevovat dost pozdě – až v polovině 19. století. Tato vánoční tradice byla přejata z Německa, zdejší křesťané považovali ryby a kapry za jídlo postní a pro vánoční stůl nevhodné. Navíc bylo v kraji mnoho rybníků a kapr patřil k nejběžnějším a nejlevnějším druhům masa; tedy nic svátečního.

Dnes si však nelze Vánoce bez kapra představit. Ale před sto padesáti lety patřily k atributu štědrovečerního hodování medové oplatky. Jak uvádí Miriam Prokešová z Ostravské univerzity, autorka publikace o lidových tradicích, byl charakteristickou zvláštností oplatek mazaný medem. Odvozoval se jako symbol od jiného oplatku – příjímání svaté hostie v kostele.

Hlavní jídlo

Hodování o svatovečeru se začínalo polévkou, nejčastěji byla hrachová, ale také houbová (hřibjanka), bramborová (kobzolanka), zelňačka (kvašnica) nebo z červené řepy a zeleniny (baršč). Další jídlo se podávalo podle možností rodiny, většinou bylo bez masa s výjimkou ryb, jako tuk se mohlo používat jen máslo.

VIDEOANKETA: Co patří do bramborového salátu?

Povětšině následovala sladká omáčka (tzv. bryja). Byla hustá a sytá, vařila se ze strouhaného perníku, slazených povidel, sušených švestek, rozinek, mandlí vlašských ořechů a koření, zahušťovala se jíškou z másla a mouky. Na závěr se do ní přilil krapet rumu. Podávala se horká nebo studená, přikusovala se k ní vánočka. Vedle ní ale bylo na stole také jiné pečivo, například zázvorky vykrajované formičkou z těsta, pečené na plechu a sypané směsí máku a cukru, polité rozpuštěným máslem a medem.

Opekance a vařonka

Populární byly také malé opekance z kynutého těsta, které se po upečení na plechu v troubě sypaly podobnou směsí jako zázvorky, ale navíc se polévaly horkým mlékem. V následujících vánočních dnech už nebylo na stole tolik sladkostí, ale také různé pečínky, uzené, klobásy nebo škvarky.

Dospělí si pak na zdraví připíjeli vařonkou, což byl zkaramelizovaný cukr zalitý žitnou kořalkou a horkou vodou, přidával se do ní med, skořice, hřebíček, nové koření a trocha šťávy z citronu, v Ostravě se místo žitné používal kvit, tedy čistý líh. Někdy se do tohoto horkého nápoje přidávalo rozpuštěné máslo.

Dárky pod stromečkem

Vánoční stromky měly některé české rodiny už v 19. století, více se ale rozšířily až v dalším století. Stromeček se zdobil cukrovím, výrobky ze dřeva, perníku, pečiva a ovocem, především jablky. Skleněné ozdoby se vyráběly až později. Dárky se začaly více objevovat až v 19. století, a to hlavně skromné dárečky pro děti a věci praktické. Lidé také často na Štědrý den obdarovávali chudé.

Staré vánoční tradice severní Moravy a Slezska

Podle ostravských novin z roku 1886 bylo nejčastějším dárkem pod stromeček ošacení. A také boty. Před sto lety – tedy v roce 1916 – to bylo podobné. Vždyť teprve v roce 1908 se pod stromečkem začaly objevovat hračky. Většinou to byly brusle, figurky zvířátek, šavličky, potřeby do školy, pastelky, tužky a pera, dále penál, tedy pouzdro na psací potřeby, školní brašny.

Noviny si pochvalovaly, jak dobře jdou na odbyt panenky a šatičky k nim, čímž se dívky „přivádějí skrze hru mezi dobré hospodyňky".

STEREOSKOP. Přístroj, kterým bylo možné na přelomu 19. a 20. století promítat obrázky se jmenoval stereoskop. Skvělý dárek. Nahrazoval dnešní televizory nebo domácí kina.Zdroj: Z ostravského dobového tisku

V době první republiky byly u chlapců oblíbené stavebnice, dále autíčka, lokomotivy a letadla. V Moravské Ostravě se objevila před Vánocemi 1930 dětská kola, prodalo se ovšem jediné, koupil ho zlatník Isidor Schwarz. Nejmilejšími (a notně drahými) hračkami pro dospělé byla za první republiky rádia, a pro ženy pak šicí stroje.

Velmi ceněnými dárky té doby i pro méně majetné byly elektrospotřebiče, především vařiče a stolní lampy. To bylo ovšem později, před válkou spolek Dobromila oznamoval, že již má získány dary pro chudé dívky: ponožky, límce, rukávníky, chránítka na uši, šátky, vlněné rukavice, zástěrky a čepičky pro malé kuchařinky.

Knihkupec Pospíšil daroval k Vánocům jedné ze škol různé potřeby ku psaní a kreslení. V sále hotelu U koule v Mariánských Horách se konala vánoční výstava a prodej zboží místních řemeslníků. Obrat byl obrovský, největší zájem byl o ošacení, potřeby do kuchyně, ponejvíce hrnce, ale prodaly se také dvě stovky vkusně zdobených kovových lžící a „sto šufánků a šedesát brutvanů ku smažení".

Kam za betlémy a světlem? Přinášíme přehled vánočních bohoslužeb v MS kraji

Největší obdiv sklidil model funkčního dětského parního stroje, pod jehož kotlem se topilo petrolejovým kahanem, a on „toče v obláčku páry šajbičkou, ano i pískal". Deník Duch času nabízel v inzerci coby dárky kamna, nádoby na uhlí a brusle, současně proklínal ty, kdo nechtějí stále věřit, že vražda Anežky Hrůzové z Polné byla židovská a rituální. Objevila se i hesla: Co sokol, to antichrist! Ve Vítkovicích začalo promítat „pohyblivé obrázky elektrické divadlo". V prosinci před devadesáti lety dávalo Národní divadlo Moravskoslezské v Ostravě každé odpoledne kromě Štědrého dne vánoční hru Betlém pro širokou veřejnost včetně dětí, večer pak Kálmánovu operu Vévodkyně z Chicaga nebo Mistři pěvci norimberští. Také vstupenky na tyto hry byly dávány pod stromek jako dárek.