Z historie regionu: Osudové devítky v Krnově

Rakouský císař Josef II., spoluvládce Marie Terezie, navštívil Krnov 28. srpna roku 1779. Proč vážil panovník tak dlouho cestu z Vídně až do odlehlého města na samé hranici s Pruskem? Co předcházelo jeho návštěvě?

Rakousko bylo za vlády císařovy matky postupně oslabováno. Po válce s pruským králem Bedřichem Velikým ztratilo roku 1742 téměř celé Slezsko a s ním i polovinu Krnovska. V roce 1778 ve válce o dědictví v Bavorsku přišlo o léna Koruny české v této zemi.

V BITVĚ SHOŘEL KOSTELEC, PAK PŘIJEL PRUSKÝ KRÁL

Bojovalo se i v blízkosti Krnova. U Kostelce došlo 24. října 1778 k rozsáhlé bitvě mezi rakouským a pruským vojskem. Skoro celý tehdejší Kostelec shořel. Na 16 tisíc pruských vojáků obsadilo Krnov a sám pruský král vjel do města 2. listopadu. Velkou vojenskou posádku museli Krnované vydržovat a živit celou zimu.

Byly to těžké časy. Zchudlí měšťané se těšili, až na jaře aspoň skromně oslaví velikonoční svátky. Netušili, že ta nejhorší tragédie Krnov teprve čeká. Nevěděli, že velikonoční neštěstí bude tak hrozné, že se na něj bude vzpomínat ještě po staletích.

NA APRÍLA ZAČAL KRNOV HOŘET ZE TŘÍ STRAN

Na Zelený čtvrtek 1. dubna 1779 svátečně vystrojení měšťané sledovali, jak před půl devátou dopoledne vypochodovala celá pruská posádka včetně dělostřelců s kanóny a s vozy se střelným prachem z hradební brány ven na vojenské cvičiště za městem. Jen v minoritském klášteře zůstala malá skupinka vojáků.

Asi za hodinu byl poprvé spatřen dým a oheň, který se podporován větrem rychle šířil ze tří středisek současně. Ze střechy kláštera, z vojenského lazaretu ve Vodní ulici a ze stájí pro koně. Většina krnovských domů byla ještě ze dřeva a jejich šindelové střechy mnozí majitelé natírali olejem, aby prodloužili jejich životnost. Hlavním ohniskem požáru byl klášter, ale v krátké době už hořely všechny okolní domy, kostely, radnice i zámek. Jen kostelu svatého ducha se oheň nějakým zázrakem vyhnul. Probořila se klenba kostela svatého Martina a jeho zvony se roztavily. Lidé přišli o všechno a nenávratně byla zničena umělecká díla obrovské hodnoty. Shořely sochy, obrazy i cenné listiny.

CÍSAŘ URONIL SLZY PŘI POHLEDU NA KRNOV

Josef II. se svým doprovodem si prohlédl spálené město při procházce ulicemi i ze Cvilína. Podle svědků prohlásil, že tak hrozné spáleniště ještě nikdy neviděl. Prý i zaslzel. Císař věnoval na obnovu města 300 zlatých.

Pak krnovský děkan Blumenwitz žádal u císařského dvora o větší pomoc. Bylo tak získáno 40 tisíc zlatých, a další příspěvky věnoval olomoucký arcibiskup a několik dobrodinců.

Podívejte se s námi do podzemí Zlatých Hor

KRNOVANÉ PODEZŘÍVALI ZE ŽHÁŘSTVÍ PRUSY

Město Krnov, o kterém svědkové velkého požáru tvrdili, že nemůže být po takové katastrofě již nikdy obnoveno, se postupně stavělo znovu. Muselo rozprodat velkou část svého majetku – dvory, pole, louky a lesy. Zůstala mu jen část původního vlastnictví.

Byla ustavena vyšetřovací komise, aby zajistila příčinu obrovského požáru a našla viníka. Nedospěla však k žádnému výsledku, ale Krnované v tom měli jasno. Byli pevně přesvědčeni, že oheň vypukl vinou pruské vojenské posádky, která opustila město až po uzavření Těšínského míru.

TIP Deníku: Zahájení parní sezony. Na Osoblažce vyhlásí sbírku na Malý Štokr

Hypotéze o žhářství nasvědčuje skutečnost, že začalo hořet na třech místech najednou. Za nepřímý důkaz viny považovali Krnované to, že Prusové krátce před požárem opustili město a vyrazili na cvičení na okolních kopcích. Kronikáři zaznamenali, že zatímco část Prušáků pomáhala hasit Krnov, druzí se pustili do rabování.

K TÉMATU