S poválečným odsunem obyvatel odešly z Krnova i autentické vzpomínky na pomnichovské události a Křišťálovou noc 10. listopadu 1938. Nikdo nedokázal vysvětlit, proč právě krnovská synagoga unikla vypálení.

S vysvětlením přišel krnovský rodák Helmut Irblich, kterému v roce 1938 bylo osm let. Byl přesvědčen, že synagogu zachránili krnovští radní v čele s jeho otcem Franzem Irblichem. Zinscenovali na židovském hřbitově fingovaný požár jako důkaz vypálení synagogy, ale ve skutečnosti ji tajně přestavěli na tržnici. Tato verze záchrany synagogy dosud byla jediná. Publikovala ji média včetně Deníku a Regionu. Z nich ji převzala i wikipedie a odborná literatura.

Krnovský archivář Branislav Dorko se jako první badatel pokusil shromáždit všechna dostupná fakta o synagoze a konfrontoval je s legendou o zásluhách Franze Irblicha. Závěry svého bádání představil v krnovské knihovně.

Došel k závěru, že jméno stavitele Franze Irblicha sice můžeme spojovat s četnými stavebními realizacemi na Krnovsku, ale záchrana synagogy je jen fáma, která zakrývá původní podstatu jeho životopisu nacisty-podnikatele. Písemné materiály tajnou záchranu synagogy vylučují.

SKLAD PRO BLAHO LIDU

Branislav Dorko doložil, že Krnovská synagoga přestala plnit svou náboženskou úlohu už před záborem Sudet. Naprostá většina krnovských Židů opustila město ještě před příchodem německé armády. Opuštěná synagoga přišla o majitele i využití.

Synagoga na počátku 20. století:

Synagoga na počátku 20. století.

Synagoga na počátku 21. století:

Synagoga na počátku 21. století.

V rámci divoké arizace si synagogu přivlastnila organizace Nacionálněsocialistická péče o blaho lidu (N.S.V.) a zřídila zde sklad. Tato organizace spojovala charitu s nacistickou ideologií, takže v období Křišťálové noci bylo její skladiště víc symbolem germánské solidarity než judaismu.

To byl nejspíš jeden z důvodů, proč oddíly SS a gestapa v noci z 9. na 10. listopadu v Krnově vypálily místo bývalé synagogy smuteční síň na židovském hřbitově a před krnovskou radnicí spálily hromady knih z veřejné knihovny židovského majitele dr. Erwina Kunnewäldera.

POLICEJNÍ HLÁŠENÍ

Branislav Dorko objevil v archivech policejní hlášení, které popisuje záchranu synagogy z pohledu krnovského inspektora Junga. Je z 10. listopadu 1938: „Židovský templ, který toho času využívá N.S.V. jako sklad, příslušníci SS vyklidili a poté měl být vypálen. Jelikož se kvůli vyklízení akce odložila, k vypálení již nedošlo, protože, jak mi sdělil místní velitel SS, mezitím vyšel rozkaz akci zastavit. Templ nyní stráží policejní hlídka, protože místní velitel SS se obává, že k zapálení ještě eventuálně může dojít, neboť vnitřní vybavení mezitím bylo polito hořlavinou.“

Z tohoto klíčového dokumentu sice nevyplývá, kdo vydal rozkaz zabránit vypálení synagogy, ale jisté je, že záchrana proběhla s vědomím místních špiček SS. Vedení města už bylo plně v rukou nacistů.

„Vedle faktu, že synagoga byla již tou dobou využívána jako skladiště jedné ze složek NSDAP, by obdobně jako v případě novojičínské či děčínské synagogy její vypálení bylo značně riskantní záležitostí,“ uvedl Dorko s tím, že z jedné strany synagogy stála textilní továrna a ze druhé dům bývalého starosty Johanna Kienela, jenž byl váženou krnovskou osobností.

PŘESTAVBA NA TRŽNICI

Město krytou tržnici potřebovalo. K přestavbě synagogy došlo až dlouho po Křišťálové noci. „Bohužel se nedochovaly zápisy z jednání orgánů města ze sledovaného období, takže ani Irblichovu roli v celém rozhodovacím procesu nelze konkrétně doložit,“ shrnul své poznatky Dorko.

Franz Irblich nebyl jen radní, ale i významný nacista a podnikatel. Pro svou firmu získal přestavbu synagogy na tržnici jako stavební zakázku. Rozhodně nešlo o utajenou akci, protože pokyn k přestavbě dal oficiálně a písemně landrát Bernhard Wuttke.

ROLE FRANZE IRBLICHA

Jaká tedy byly skutečná role Franze Irblicha při záchraně synagogy v listopadu 1938? „Teze o tom, že byl hlavním hybatelem celé akce, nemá v dochovaných pramenech žádnou oporu. Pokud však byl Franz Irblich skutečně jedním z iniciátorů přestavby a následného dalšího využití synagogy, sledoval tím zjevně spíše vlastní profit než nějaké vyšší nadosobní důvody.

Stejně tak je potřeba odmítnout tvrzení, že v této záležitosti bylo zapotřebí nějaké zvláštní odvahy a obětavosti, či že probíhala v nějakém utajení nebo byla jakkoli kamuflovaná. Vedení města akci provádělo zcela oficiálně a naprosto transparentně, vedle čehož je nutno zdůraznit, že ji prakticky celou financoval opavský vládní prezident a osobně dozoroval krnovský landrát.

Důvody pro zachování budovy přitom byly zcela evidentně ryze pragmatické. Ostatně pokud by si sám Franz Irblich připisoval jakékoli zásluhy za „záchranu“ židovského chrámu, nepochybně by tuto skutečnost zmínil při své obhajobě před mimořádným lidovým soudem. Přestože tato záležitost musela být tou dobou obecně ještě v živé paměti, nezmínil se o ní ani jediným slovem, a navíc by asi jen obtížně vysvětloval, že se na celé akci osobně obohatil,“ shrnul své poznatky na téma záchrana synagogy archivář Branislav Dorko.