Na článek Ladislava Martikána o historii nádraží v Úvalně zareagoval polský historik Benedykt Pospiszyl ve zpravodaji Informator Branicki. Doplnil článek o zkušenost cestujících z polské strany hranice a vysvětlil, jakou roli železniční stanice v Úvalně sehrála v historii polských Branic. Pro obyvatele této polské obce bylo Úvalno nejbližším místem, kde je možné nastoupit do vlaku a vydat se na cestu železniční sítí kamkoliv. Navíc bylo úvalenské nádraží strategické i pro některé z branických podniků. Už v dobách, kdy typicky zemědělské Branice ležely v Prusku, bylo nutné nějak vyvážet obilí za hranice. Pro vývoz pruského obilí byla železniční stanice Úvalno ideální.

Zmínky o nádraží v Úvalně najdeme také v životopise biskupa J. M. Nathana z Branic, který byl mluvčím celého regionu Hlubčice. Pochvaloval si, že když na setkání Říšského sněmu do Berlína využije železniční spojení, je to pohodlné a rychlé. Když večer Nathan nasedl do vlaku v Úvalně, ráno vystoupil v Berlíně. „Po splnění svých povinností se vrátil do Úvalna v nočním vlaku z Berlína, takže ráno už zase sloužil mši v kostele v Branicích,“ uvedl ve svém článku Benedykt Pospiszyl.

Krnované slaví hokejovou „porážku Rusáků“ na krnovském náměstí. Nad jejich hlavami z okna sovětského komitétu opatrně vykukuje postava ve vojenské uniformě.
Minulost, ze které mrazí: Krnov připomíná historickou hokejovou porážku Sovětů

Nathan v Branicích založil nejmodernější a největší evropský ústav pro duševně nemocné. S ním souvisí také temná minulost úvalenského nádraží. Za války v roce 1940 bylo z branické nemocnice transportováno asi 400 duševně nemocných pacientů. Z úvalenského nádraží byli v rámci nacistického programu Euthanasie na vyhlazení duševně nemocných deportováni do oblasti Sonnenstein Pirna. Tam nacisté připravili o život v plynové komoře okolo 14 tisíc psychicky nemocných.

Za války také k této malé železniční stanici v období těžkých bojů v Rusku směřovaly transporty raněných německých vojáků. Mezi nemocnicí v Branicích a Úvalnem tehdy byla zřízena pravidelná autobusová linka.

Díky polsko-československým dohodám byli polští zemědělci schopni na úvalenské vlečce prodávat, skladovat a nakládat řepu i v dobách, kdy bylo překročení hranic komplikované. Dostali speciální průkazy, které je k tomu opravňovaly. Po mostě mezi Branicemi a Úvalnem byly převezeny stovky tun řepy. Převážně byla doprava prováděna na vozech tažených koňmi. Na železniční vlečce byla váha pro evidování hmotnosti řepy.

Ve vyprávění starších obyvatel zůstaly vzpomínky na nelegální pašování v této době. V malém množství dokázali domů pronést zboží nakoupené většinou od české obsluhy vlečky.

Žáci ze Základní školy v Břidličné se seznamovali s geologií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého Olomouc.
Školáci z Břidličné se zúčastnili výukového programu v Olomouci