Obec Dívčí Hrad v současnosti tvoří tři katastrální území - Dívčí Hrad, Sádek u Dívčího Hradu a Životice u Dívčího Hradu o celkové velikosti 1198 ha. Ráz okolní krajiny reprezentuje mírně zvlněný reliéf jindřichovské pahorkatiny přecházející v osoblažskou nížinu. Na severní hranici katastru obce se nachází Hraniční kopec (352 m n. m.), na východě, nad osadou Sádek, vrch Dubovec (336 m n. m.). Centrum zástavby najdete kolem hlavní cesty a říčky Osoblahy. Zdroj: www.divcihrad.cz

Turisté vnímají známou výraznou siluetu zámku Dívčí Hrad jako symbol obce. Ostatně zámecká věž, cimbuří a maltézský kříž jsou také v obecním znaku i na vlajce. Zámek, který byl desítky let uzavřený, konečně získal zodpovědného majitele. Zve na víkendové prohlídky a opravy značně pokročily. Původní němečtí obyvatelé a jejich potomci překonali dávné křivdy a rádi se sem vracejí. 

V roce 2018 se Dívčí Hrad připravoval na výročí 100 let od konce první světové války. Požádal kraj o darování památníku padlých v Životicích, aby se obec mohla postarat o jeho opravu.

Pak se starosta Jan Bezděk rozhodl oslovit s nabídkou spolupráce při obnově tohoto památníku potomky bývalých německých obyvatel. Pod Dívčí Hrad (Maidelberg) dnes patří také Sádek (Zottig) a Životice (Seitendorf), což dříve byly samostatné obce.

Starosta neměl přímý kontakt na žádné německé rodáky. Na internetu se mu podařilo dohledat adresu zubní ordinace Rainera - Udo Stecka, jehož předkové žili v Sádku, a již dříve se Steckovi podíleli na obnově památníku na Sádku.

Byl to dojemný okamžik, když z německé mailové adresy přišel dlouhý mail plný informací a osobních vzpomínek. Lidé, kteří se ještě nedávno vůbec neznali, najednou zjistili, že mají společného koníčka: historii Dívčího Hradu.

Byl to dojemný okamžik, když se v roce 2018 Češi a Němci setkali v Dívčím Hradě u památníků padlých. Společně oslavili konec první světové války před sto lety.Byl to dojemný okamžik, když se v roce 2018 Češi a Němci setkali v Dívčím Hradě u památníků padlých. Společně oslavili konec první světové války před sto lety.Zdroj: Deník/František Kuba

„Pan Steck byl návrhem spolupráce nadšený. Stal se úžasným podporovatelem Dívčího Hradu. Zorganizoval sbírku mezi svými přáteli, potomky rodáků našich obcí, a obnovu památníku podpořili částkou 1.000 EUR. Výsledkem naší spolupráce tak bylo nejen setkání u opraveného památníku v Životicích, ale také setkání u opraveného kříže před domem posledního německého starosty Sádku. Tento kříž je právě tím křížem, který byl obnoven a slavnostně odhalen jen několik měsíců před smrtí jeho matky, která se o obnovu kříže významně zasadila,“ ohlédl se starosta Jan Bezděk do roku 2018, kdy Češi a Němci v Dívčím Hradě společně oslavili 100 let od konce první světové války.

Starosta Bezděk se v Německu zúčastnil „Heimattrefen“ neboli domovní setkání rodáků.

„Osobně jsem poznal další tři rodáky z Dívčího Hradu. Ukazovali mi fotky, vyprávěli, vzpomínali a plánovali jsme další setkání. Pan Steck vyprávěl, jak jeho pradědeček v Dívčím Hradě zorganizoval první promítání kina. Vzpomínali na plesy a zábavy, i jaké se tady hrálo divadlo. Loni měl proběhnout historicky první Heimattrefen v Dívčím Hradě, ale přišla pandemie,“ pokračoval starosta Bezděk, podle kterého už je na čase zapomenout na staré křivdy a dát pojmu Sudety nový význam bez negativních emocí.

CELÝ ROZHOVOR SE STAROSTOU DÍVČÍHO HRADU NEJEN O MINULOSTI, ALE ZEJMÉNA O SOUČASNOSTI A BUDOUCNOSTI OBCE NAJDETE ZDE

Z historie obce

Před rokem 1238 darovala moravská markrabata olomouckému biskupu Robertovi (1202–1240) blíže neurčené území v poříčí Osoblahy. Po abdikaci biskupa Roberta anebo po nečekané smrti moravského markraběte Vladislava v roce 1247 obsadili oblast na příkaz nového markraběte Přemysla jeho úředníci a lovčí.

Markrabě Přemysl se zřejmě domníval, že původní dar náležel pouze Robertovi, nikoli církvi, a proto tento újezd následně věnoval jistému šlechtici Ondřejovi.

Další informace o tomto území pochází z doby první poloviny 13. století. Tehdy na scénu z papežova rozhodnutí vstupuje nový olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (1245–1281). Ten ke konci července 1249 území i se svými many obsadil.

Následné usmíření mezi králem Václavem a jeho synem Přemyslem potvrdilo olomouckému biskupovi a jeho manům držbu ovládnutého území. Otázkou však nadále zůstává, co vlastně tvořilo osoblažský újezd biskupa Roberta, a jaký byl podíl biskupa Bruna na jeho další podobě, respektive kolonizaci tohoto území - VÍCE ZDE.