Dožínky v sousedním Polsku i v mnoha evropských zemích mají náboženský charakter. Bude tato slavnost zajímavá i pro ty, kteří nepracují v zemědělství a nechodí do kostela? Jak naložit s folklorní tradicí na Osoblažsku, kde původní lidové zvyky odešly s německým obyvatelstvem?

Tam, kde se dožínkové slavnosti udržely i za socialismu, se většinou přehlídka plodin musela změnit v budovatelskou propagandu. Jak naložit s takovým dědictvím? Ve Slezských Rudolticích našli inspiraci v historii a také v sousedním Polsku. Dokázali dát novodobým Dožínkám sympatickou formu a atraktivní obsah, který nadchne snad všechny.

Doprovodný program v Rudolticích je volen tak, aby si v něm našli svou parketu mladí i staří, posluchači rocku i dechovky, diváci Šlágru i Óčka.

PRÁCE ŠLECHTÍ, ODPOČINEK KRÁŠLÍ

Do příprav se spontánně zapojili ti, pro které je důležité poděkovat Bohu či přírodě za úrodu, a stejně tak i milovníci parodie a recese.

Dožínkami se baví místní, turisté i chalupáři. Celá obec před sobotními Dožínkami získala slavnostní ráz díky dekoracím ze slámy a kukuřičných stvolů. Sousedé na svých plotech i zahradách vystavili úsměvné alegorie na téma žně a úroda. Třeba figuru s pizzou a s holínkami přehozenými přes převrácená kolečka, kterou komentuje nápis: „Práce šlechtí člověka a odpočinek ho krášlí."

DĚTI I PANENKY V PRŮVODU

Hlavní program Dožínek začal u kostela sv. Kateřiny požehnáním chleba, klasů a dalších atributů.

Pak obcí vyrazil průvod s dechovou hudbou, alegorickými vozy a zemědělskou technikou. V čele se objevují skutečné národopisné kroje vedle kostýmů, které se folklórem jen volně inspirují. V průvodu se potkávají skutečný kněžský šat či skutečná policejní uniforma vedle divadelních kostýmů a bláznivých nápadů místních recesistů.

V kočárcích se vezly panenky i skutečné děti.

„Máme tady nádherný historický proutěný kočárek, na kterém jsme strávili spoustu hodin práce, než se ho podařilo zrestaurovat do této podoby. Dožínky jsou příležitost, jak ukázat tu obnovenou krásu ostatním a také upozornit na nové přírůstky našeho muzea panenek ve Městě Albrechticích," pochlubil se Zdeněk Břicháček kočárkem, kterému se kola i pružiny blyštily na sluníčku jako nové. Přijel do Slezských Rudoltic jako majitel muzea panenek a také jako muzikant albrechtické dechové hudby.

Mezi pochodujícími muzikanty a čelem průvodu neustále musela pendlovat spojka, aby strážci dožínkového věnce sladili krok s bubnem a neloudali se, ani zbytečně nehnali. Zadní voj průvodu tvořily traktory a kombajny, kterým bylo také potřeba přizpůsobit tempo.

KDE SOVĚTŠTÍ SOUDRUZI UDĚLALI CHYBU

V průvodu nechyběly ani rytířské erby a propracované historické kostýmy šermířského spolku Severští pánové, který našel svou základnu na zámku Slezské Rudoltice. Objevily se tam i dresy dobrovolných hasičů nebo prapory se srpem a kladivem a pionýrské šátky místních recesistů.

„Podívejte, co nám poslali soudruzi ze Sovětského svazu: svařovací brýle vlastní konstrukce, zázrak socialistické vědy a techniky. Jsou bytelné, nerozbitné, mrazům odolné a můžete si je nasazovat i v rukavicích v mrazech na Sibiři. Jen jednu malou vadu mají, že v nich svářeče hrozně pálí oči. Po šesti letech výroby soudruzi v SSSR zjistili, že se do nich správně mají dávat také skla, ale jinak jsou perfektní," chlubil se kombajnér úderník Petr Pargač, který mával kolemjdoucím z historického kombajnu.

Jeho kostým tvořil pionýrský šátek a modrá košile, která nesla sbírku všech možných odznáčků a metálů z dob socialismu. „Tady vpravo mám dětské, hlavně pionýrské odznaky, a tady zase ty metály, co za socialismu sbírali dospělí," pochlubil se úderník Pargač.

Rudoltické Dožínky se staly spontánní demonstrací nerozborné jednoty rolníků s dělníky a pracující inteligencí. Také byly vypořádáním se s vlastní minulostí. Nikomu nevadilo, že mezi českými a moravskými kroji se občas objevily i kožené kraťasy a podobné odkazy na dobu, kdy k tomuto regionu patřila i sudetoněmecká kultura. Spojení současnosti s minulostí symbolizoval také speciální parní vlak, který na Dožínky dovezl plné vagony turistů.