Vzpomínky na odsun německých obyvatel

Slavný malíř Fritz Rajda popsal situaci Němců

Zatímco nacističtí pohlaváři stihli z okresu Krnov utéct před koncem války a skrývali se před spravedlností, obyčejní Němci zde čelili konfiskacím a omezením svých práv. Mnozí to nechápali, protože si se zločinným režimem příliš nezadali.

O politiku se nestarali a jen se snažili obdobím nacismu proplouvat a nevyčnívat z davu. Ke konfiskaci ale úplně stačil fakt, že jde o německý majetek.

Někteří Němci se konfiskacím pokoušeli bránit a byli mezi nimi i významné osobnosti. Mezi nejvýznamnější krnovské umělce všech dob patří malíř Fritz Raida (1888 až 1981). V krnovském archivu se dochovala jeho poválečná obhajoba.

Na jeho dopise je pozoruhodné, že se navzdory své bezvýchodné situaci snažil být objektivní a přiznával i věci, které by mu při interpretaci událostí z českého pohledu mohly škodit. Snažil se poctivě vykreslit situaci běžných krnovských Němců, kteří si nebyli vědomi, že by se dopustili něčeho špatného.

Rajda detailně vysvětluje, jak to v Krnově chodilo po roce 1938 a zdůrazňuje, že on sám Čechům nijak neubližoval. Obhajoba ale Rajdovi nepomohla.

close info Zdroj: DENÍK / Fidel Kuba a archiv zoom_in

Krnovští automatčíci: ozbrojení adolescenti

Po válce byla ostraha pohraničí na Krnovsku svěřována i velmi mladým lidem. Nebylo výjimkou, když československá armáda samopal nebo pušku svěřila klukům ve věku 16 až 18 let. Není divu, že mnozí teenageři zodpovědnou úlohu brali jako klukovskou hru.

Jeden takový případ zaznamenal zpravodaj Stráž pohraničí, který vydával 3. prapor první československé tankové brigády v Bruntálu. Vyšel v něm článek Krnovští automatčíci, který vyzdvihuje, jak si tito adolescenti umí poradit s bezpečnostní situací, přestože mají za sebou jen dvoutýdenní výcvik.

Článek uvádí: „Dnes máme již v Krnově němectví zlomeno zásluhou našich automatčíků. Německou zpupností a zlobou bylo způsobeno, že 13. června byl přepaden autobus partyzánů střelbou německých teroristů, která si vyžádala dva těžce zraněné partyzány. O našich hoších, automatčících, je třeba říct, že jsou to vesměs mladí chlapci, dobrovolníci.“

Autor článku, poručík Josef Slíva, tvrdí, že tito hoši mají bezvadnou vojenskou kázeň a jsou „nositeli rychlého řešení německé otázky v pohraničí“.

Takto událost prezentoval veřejnosti v novinách ještě před tím, než vyšetřování prokázalo, že k žádnému přepadení partyzánského autobusu nedošlo a hoši si vše vymysleli. Kluci si hráli se zbraněmi a zapojili přitom svou fantazii.

Aby vyzdvihli své zásluhy a zdůvodnili svým velitelům vystřílené náboje, vymysleli si historku o německých teroristech a partyzánech. Tito nezralí mladíci se zbraněmi často byli propagandou utvrzováni v přesvědčení, že je legitimní v pohraničí terorizovat německé obyvatelstvo.

close info Zdroj: DENÍK / Fidel Kuba a archiv zoom_in

Museli pracovat, aby platili ostrahu lágrů

Před odsunem bylo německé obyvatelstvo shromážděno v několika krnovských táborech. Téměř žádné fotografie z těchto internačních lágrů se nedochovaly, ale v archivech o nich najdeme písemné dokumenty.

Až komicky působí manuál pro ostrahu táborů, který je uložen v krnovském archivu. Je v něm podrobně popsáno nejen jak si mají strážní předávat služby, ale i to, že si každý večer mají umývat nohy a dvakrát měsíčně se koupat.

Víme, jak měli strážní zajištěnou hygienu, ale jak na tom byli němečtí obyvatelé tábora, včetně dětí, to už příručka neřešila.

Němci internovaní v táborech byli nasazováni na práci do různých firem, které jim vyplácely mzdu. Z ní si sami hradili pobyt v táboře, ostrahu i stravu. Navíc jim byla srážena speciální dvacetiprocentní daň. V archivech se dochovala dokumentace z několika firem, které Němce z internačních táborů zaměstnávaly.

Badatelům jsou zde k dispozici jmenovité seznamy pracujících Němců i výše jejich výplaty.

V deníku zaznamenal soužití s majitelkou vily

O tom, co se po válce odehrávalo v hlavách lidí, máme spoustu dokladů z německé strany. Zatímco Němci vše zaznamenávali, vzpomínky Čechů na divoké události léta 1945 jsou vzácné. Možná tušili, že není v pořádku, když msta nahrazuje spravedlnost.

Také v našem regionu po válce umírali němečtí civilisté, ženy a děti, ale téměř žádné doklady k tomu v českých archivech nenajdeme. Možná by pamětníci odsunu některé události ze své minulosti rádi vymazali.

O to cennější je těch pár dokladů, které v našich archivech existují. Patří k nim i deník Jana Konšela. Byl to dosídlenec, který přišel z Prostějovska na Rýmařovsko jako spousta dalších Čechů převzít německý majetek.

V deníku zaznamenal i své postoje vůči původním německým vlastníkům domů. Popisuje soužití pod jednou střechou s německou majitelkou vily, kterou přišel obsadit. Přestože v době deníkových záznamů měl Konšel 52 let a jeho německá „bytná“ 40 let, nazýval ji „ta stará Němka“.

Od první chvíle si nepadli do oka a dělali si drobné schválnosti, například si navzájem schovávali věci. Konšel nadává, jak mu nastražila inkoust do houbičky na vlhčení prstů, záměrně pálila páchnoucí smetí nebo předstírala poruchu elektroinstalace.

V pozadí zlomyslných žertíků se odehrávala osobní tragédie. Majitelka domu měla čtyřleté dítě a nezvěstného manžela, který zmizel kdesi ve válce. Do toho někdo obsadil jejich dům a úřady se ji snažily odsunout do ciziny, do Německa.

Marně se pokoušela doložit, že nebyla nacistkou a že se zločinným režimem nespolupracovala. Vůbec nechápala, proč by o svůj dům měla přijít. Odsunu neunikla.

Bruntálský Schindler zachránil mnoho Židů

Bruntálský továrník a podnikatel Emrich Machold byl stejně rozporuplnou osobností jako Oskar Schindler, známý z filmu Schindlerův seznam.

Emrich Machold možná zpočátku přivezl do svých továren Židy z Osvětimi ze zištných důvodů, ale faktem zůstává, že jen díky němu jich stovky přežily. Machold přezdívaný Bruntálský Oskar Schindler byl velmi významný a bohatý Němec, takže musel mít i kontakty a dobré vztahy s nacistickým režimem.

Je ale nezpochybnitelný fakt, že tyto jeho kontakty zachránily spoustu životů. Na 350 vězenkyň nasazených na práci v Bruntále zde přežilo válku. Když jim hrozilo odvezení do koncentráku, Machold se za ně statečně postavil. Jen díky němu všechny vězenkyně zůstaly v Bruntále a po válce se za něj postavily.

Díky tomu namísto nuceného odsunu Machold získal povolení vycestovat do Rakouska i s rodinou a později našel nový domov v Lichtenštějnsku.

close info Zdroj: DENÍK / Fidel Kuba a archiv zoom_in

Příběh nesvéprávné Alžběty Faltové

Alžběta Faltová z Krnova byla nemanželskou dcerou Němky. Původně působila jako vychovatelka dětí, ale važné psychiatrické onemocnění ji vyřadilo ze společnosti, takže v dospělosti byla prohlášena za nesvéprávnou. Její německá matka si vzala Čecha, který si i k Alžbětě našel hezký vztah a adoptoval ji.

Sňatkem vzniklo smíšené manželství, které mohlo po válce zůstat v Krnově. Zatímco na rodiče se odsun nevztahoval, jejich nemocná nesvéprávná dcera Alžběta dál byla úředně Němka.

Rodiče marně podávali žádosti, aby nemocná dcera mohla s nimi zůstat doma v Krnově a nemusela absolvovat odsun do Německa. Jejich žádost byla vždy zamítnuta. Dokumenty k tomuto případu jsou uloženy v krnovském archivu.

Bohužel nevíme, jak to s touto rodinou dopadlo, ale každopádně dokumenty, které máme k dispozici, svědčí o mimořádně necitlivém přístupu československých orgánů k nesvéprávné Němce, která byla závislá na péči rodičů.

Češi a Němci ve varhanách

V Krnově se vždy vyráběly skvělé varhany, ať už při tom mistři varhanáři mluvili česky nebo německy. Zajímavý je příběh Čecha Rudolfa Nevorala, který byl dlouholetým zaměstnancem varhanářské továrny už před válkou. Rudolf Nevoral jako odborník na svém místě měl dobré vztahy s původním německým majitelem, takže za války to dotáhl až na prokuristu.

Německý majitel musel úřadům a nacistickým ideologům zdůvodňovat, proč má v tak důležité funkci Čecha. Nevoral byl evidentně klíčový odborník, protože si svou pozici ve firmě obhájil jak po Mnichovu a za nacistického režimu, tak i po válce.

Rudolf Nevoral se po osvobození Krnova stal jedním ze dvou národních správců. Kolegou správcem byl jistý Tuček, který přišel do Krnova z Kutné Hory, a ten chtěl varhanářskou firmu jen na sebe. Proto napsal na Nevorala udání, že nadržuje Němcům.

Nevoral se těžko mohl bránit, když mezi Němci dlouhá léta pracoval a mnohé chtěl v podniku udržet jako odborníky, kteří pro firmu vykonali mnoho dobrého. To byl v atmosféře nenávisti vůči Němcům téměř zločin. Přestože Nevoralovi nebylo dokázáno kolaborantství, tak o národní správu přišel. Udání na něj plné závisti a zášti je dodnes uložené v archivu společně s dalšími dokumenty o česko německé historii podniku Varhany – Rieger Kloss.

Památník obětem hladového pochodu

Bruntálsko

POZNÁMKA FIDELA KUBY: Naši Němci

Kamarád, který opravuje svůj starý dům, mi vyprávěl poučnou historku. Na půdě za bedněním našli ukrytý kufr původních majitelů plný nacistické propagandy, hákových křížů a obrázků führera. Díky tomuto nálezu mému kamarádovi spadl kámen ze srdce.

Držel hmatatelný důkaz, že německý majitel domu byl čítankový exemplář fanatického „nácka“. Kamarád se zbavil výčitek, že možná jeho dům patřil slušným Němcům, kteří se za války ničím neprovinili. Zjištění, že v případě jeho nemovitosti byla konfiskace spravedlivý akt, mu ulevilo.

Já sice bydlím v poválečném činžáku, ale vím, jak specifické pocity mohou provázet potomky českých dosídlenců v Sudetech. Dolehly na mě třeba, když jsem na jaře obdivoval zplanělé narcisy mezi povalenými náhrobky na bývalých hřbitovech nebo když jsem procházel ruinami v zaniklých obcích, jejichž historii po staletích ukončil odsun.

Rád se zastavuji u polních křížů a luštím švabach, ale děsí mě ty na polské straně hranice, ze kterých byly německé texty odsekány majzlíkem. Stopy po německé kultuře jsem nacházel všude, ale dlouho jsem neznal žádného Krnovana, jehož mateřskou řečí je němčina.

Soudružky učitelky nám v dětství vysvětlily, že Němci hajlovali na náměstích, protože chtěli válku, zatímco my v průvodech a na povinných manifestacích se sovětskými vlajkami bráníme mír.

Můj naivní dětský světonázor dostal první trhliny, když jsem zjistil, že dospělí hodnotí rozdílně příchod sovětských vojáků v květnu 1945 a v srpnu 1968 nebo že kromě zlých Němců v NSR existují také hodní, kteří žijí v NDR.

Podobné nesrovnalosti stály na počátku mého zájmu o historii. Mnohé souvislosti mi začaly docházet teprve, když jsem jako novinář psal o návštěvách německých rodáků. Zjistil jsem, že i přes jazykovou bariéru si rozumíme a navzdory křivdám z minulosti si máme co říct.

Až díky nim jsem se dozvěděl, že k mému rodnému Krnovu patří architekt Leopold Bauer, automobilový závodník Florian Schmidt nebo světový houslista Gerhard Taschner. Začal se mi rýsovat mnohem plastičtější obraz, když se historie z učebnic dějepisu propojila s osudy a tvářemi konkrétních německých rodáků.