Salonní vůz zvenčí vypadá obyčejně, ale uvnitř překvapí okázalostí. Zlaté kliky i koše na zavazadla, brokátové tapety a plyšová křesla evokují spíš život na zámku než na železnici. Jako odborníci na umělecká řemesla přispěli k obnově také krnovští varhanáři z Rieger Kloss, kteří interiér obložili třešňovou dýhou.

„Vagonem nesměl cestovat nikdo jiný než císař s doprovodem, aby vynikl jeho majestát. Proto vůz většinu času jen čekal odstavený v depu. Císař spravoval říši a neměl moc času na návštěvy Salcburku a projížďky úzkokolejkou. Kromě první jízdy v červenci 1893, která je dobře zdokumentována, se Franz Josef projel tímto vagonem asi čtyřikrát," popsal historii vagonu jednatel Olpasu Jaromír Foltýn.

Po rozpadu monarchie už nikdo panovnický vagon nepotřeboval, tak byl přestavěn pro běžný provoz. „Naštěstí víme, jak vypadal, protože existují dobové fotografie i originální výkres. Rakouští milovníci úzkokolejek císařský vagon vypátrali a identifikovali, ale dlouho nevěděli, co s ním.

Než se dostal k nám, putoval přes několik opravárenských firem po celé Evropě, ale nikde si netroufl i na náročnou rekonstrukci. Pro nás tato zakázka představovala tři roky příprav a rok intenzivní práce, ale zvládli jsme to," rozhlédl se Foltýn hrdě po vagonu, ve kterém každý detail dýchá nostalgií po časech habsburské monarchie.

Elektřina místo petroleje

Navzdory snaze vrátit vagon do původního stavu byly nutné i kompromisy. Například dřevěnou kostru, která odkazovala na časy kočárů tažených koňmi, nahradila kovová konstrukce, která je bezpečnější a trvanlivější. Současné drážní předpisy by už nepustily na koleje vagon osvětlený jen petrolejovými lampami.

„Elektrika ve vagonu není původní a asi nám za ni ortodoxní znalci historie nejvíc vynadají. Nemělo ale smysl stavět přesnou repliku, která může leda tak stát na podstavci v muzeu. Zachovali jsme aspoň na střeše komínky, které odvětrávaly zplodiny z hořících knotů petrolejových lamp," prozradil odchylku od originálu Foltýn.

„Divili jsme se, proč při všem tom luxusu umístili lampy nízko, že pod nimi vzpřímený člověk neprojde. Dělali jsme si legraci, že jsou od toho, aby se nikdo nezapomněl před císařem hluboce poklonit, ale nejspíš jen na úzkokolejce museli šetřit s místem," komentoval osvětlení Foltýn.

K císařovi čelem

Císařský vagon nemá podlážky, aby plebejští cestující necourali vlakem, jak je napadne. A jak fungoval zasedací pořádek, aby se i na kolejích dodržela dvorní etiketa? „K císaři se nikdo nesmí otočit zády. Proto v oddělení pro císaře, vzácné hosty a jeho pobočníky jsou křesla kolem stěn, aby si všichni viděli do očí. V oddělení pro ochranku a služebnictvo jsou už sedačky normálně za sebou," dodal Foltýn, který sám přesně neví, na kterém z křesl sedával Franz Josef I.