Kliknutím zvětšíte"Moje sestra, které dělám opatrovníka, je v dobrých rukou. Chtěl jsem říct Krnovanům, kteří se ocitnou v podobné rodinné situaci: nebojte se svěřit své blízké profesionálům. V Krnově je o seniory v domově dobře postaráno," uvedl Milan Srnec, který v domově v Rooseveltově ulici často hovoří se zaměstnanci i s klienty, mezi kterými je řada jeho vrstevníků.
Dojemný vánoční pozdrav
"Za těch devět let, co pravidelně navštěvuji sestru, mohu srovnávat jakým vývojem domov prošel. Vidím spoustu pozitivních změn, ke kterým tam došlo s příchodem paní ředitelky Kateřiny Michalíkové. Dříve někteří klienti a jejich rodiny poukazovali na určité nedostatky, a také já jsem měl připomínky. Jsem už takový, že si všímám detailů a drobností. Díky tomu vnímám a vidím všechny ty snahy o zlepšení a vážím si jich. Víte, jak jsem byl dojatý, když mi třeba o Vánocích poslali z domova fotografii mé sestry? Sama mi už bohužel nemůže napsat pohlednici s přáním, tak ten sváteční pozdrav blízkým takto mile vyřešili za ni. To je jen příklad. Projevů přirozené samozřejmé lidskosti si tam všímám při každé návštěvě," uvedl Milan Srnec.
Práce se seniory není pro každého
Alzheimerova choroba je vážná nemoc, která se nedá vyléčit, ale jen zpomalit. Je provázená postupnou ztrátou paměti a dezorientací. Dnes už je sestra Milana Srnce upoutaná na lůžko a bez pomoci se o sebe nedokáže postarat. Pan Srnec prožíval strach z pandemie, omezení návštěv a vlny covidu společně s pečovateli, zdravotníky, sociálními pracovníky a úředníky domova. Myslel nejen na svou sestru, ale na všechny, které poznal v domově seniorů.
"Je potřeba na rovinu říct, že péče o seniory není práce pro každého. Je založená na tom, že musíte být psychicky odolní. Některé sestry jsou tam nové, s jinými se už dobře známe za tu dobu, co tam chodím. Ať už na různých pozicích mluvím s tím a nebo s tím, tak musím žasnout, jak dohromady fungují jako sehraný kolektiv," popsal svou zkušenost Milan Srnec, který nemá problém při návštěvách sestry respektovat všechna pandemická opatření a nařízení.
Domov v dobách pandemie
Práci ztíženou koronavirem jsme zažili na všech pracovištích. V domovech seniorů ale žijí ti nejzranitelnější z nás. "Smířil jsem se s tím, když v domově zakázali návštěvy a nemohl jsem sestru navštívit. Nejsem tak úplně přesvědčený, že všechny tři injekce jsou nutné, a že se bez třetí dávky neobejdu, ale můj názor na očkování není důležitý. Když v domově něco vyžadují nebo doporučují, a já chci jít dovnitř, tak očkování pro mě nepředstavuje žádný problém. Respektuji jejich pravidla. Kdyby mi řekli běž počtvrté nebo popáté, půjdu zas. Jsem rád, že se mi někdo stará o sestru a že je v dobrých rukou, tak jim rád vyjdu vstříc. Přece ji nebudu komplikovat práci tím, že si začnu vymýšlet vlastní pravidla a diskutovat o věcech, kterým nerozumím," popsal pan Milan Srnec svou aktuální zkušenost z období pandemie.
Zaměstnanci odvádí skvělou práci
Milan Srnec byl s péčí o svou sestru spokojený za normálního stavu, a když poznal, kolik práce a problémů zaměstnancům přidala pandemie, váží si jich ještě víc. Proto se také chtěl o svou zkušenost podělit se čtenáři Deníku.
"Chtěl bych zaměstnancům domova moc poděkovat, ale na všechny si teď určitě nevzpomenu. Někteří odvádí skvělou práci, ale ani je neznám jménem. František Fojtík ze sociálního odboru trpělivě vyslechl mé problémy, když jsem před lety hledal vhodné zařízení pro svou sestru. Ukázalo se, že ředitelka Kateřina Michalíková je člověk na svém místě, který umí vést tým. Za sociální pracovnice mě napadá například Marcela Pavelková, Eva Machová nebo Sylva Krejčí. Ze zdravotníků je to třeba Simona Holubová, Miroslav Pátek nebo pan Chrastina. Není snadné ani veselé pečovat o staré lidi, kteří sotva chodí nebo úplně leží. Vážím si všech zaměstnanců, když se dokážou vcítit do myšlení a potřeb klientů," uzavřel Milan Srnec.
21
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
