Jak se stalo, že tisíce Čechů se v 19. století stěhovaly na Východ? Proč po osmdesáti letech jejich potomci zatoužili se z Volyně repatriovat do staré vlasti? Co tam prožili? Na tyto otázky odpovídá výstava Návraty volyňských Čechů v krnovské Flemmichově vile.

Výstava byla také příležitost k setkání rodin volyňských Čechů s historiky a přáteli, kterým předávají svou zkušenost. Podávají svědectví o houževnatosti, statečnosti, mírumilovnosti a kulturní úrovni českého národa, který se ctí obstál i za těch nejtěžších podmínek.

ZA ÚRODNOU PŮDOU NA VÝCHOD

Předkové Volyňských Čechů se nechali zlákat nabídkou úrodné půdy v carské gubernii Volyň. Kolem roku 1860 se carské Rusko a Rakousko-Uhersko dohodly, že umožní českým rolníkům hromadné stěhování do oblastí, kde po zrušení nevolnictví půda ležela ladem. Češi tam během osmdesáti let zažili Leninovu říjnovou revoluci, krutou kolektivizaci i řadu válek.

Bojovali v japonské válce i v obou světových válkách. Dodnes tam na ně vzpomínají jako na hospodáře, kteří civilizovali zaostalý region. V národnostně pestrém regionu působili Češi neutrálně v třenicích mezi Poláky, Židy a Ukrajinci. Bohužel ani jim se nevyhnulo násilí vyvolané nacionalisty.

NÁVRAT PO TŘECH GENERACÍCH

Když Stalin v roce 1947 souhlasil s návratem Čechů, kteří statečně bojovali po boku Rudé Armády, opouštěli Volyň se slzami v očích. Loučili se s domovy, které budovaly tři generace vlastníma rukama. Na Krnovsku a Osoblažsk je čekaly usedlosti po Němcích dávno vydrancované zlatokopy.

Na Volyni se museli Češi hodně snažit, aby neztratili svůj jazyk, kulturu a českou identitu. Proto také na Krnovsku zakládali pěvecké sbory, dechovky a nacvičovali divadelní hry. Přivezli s sebou exponátů, které jim připomínají domovy zanechané na Volyni. K nejcennějším patří oltářní obraz sv. Václava, zachráněný z českého katolického kostela, který Češi v roce 1930 postavili v Hrušvicích. Kostel na Volyni byl v roce 1939 zpustošen, ale obraz dnes můžeme obdivovat v kostele v Hrozové. Český kostel v Hrušvicích v roce 2012 Ukrajinci obnovili a přeměnili v pravoslavný chrám.

TRAGÉDIE: VYPÁLENÍ MALÍNA

Komunita Volyňských Čechů si v červenci připomněla i svou nejhorší tragédii: vypálení Českého Malína 13. července 1943. Jednotky nacistického Německa nahnali místní obyvatele do budov a ty zapálili. Shořelo 68 domů a 223 stodol. Vesnice hořela celý týden. Celkem zahynulo 374 lidí, z toho stovka dětí do 14 let. Na památku této tragédie volyňští Češi Frankštát na Šumpersku přejmenovali na Nový Malín.