Rosegger zesnul v roce 1918, takže podobně jako úvalenský Hans Kudlich se dočkal vlastního kamenného památníku už za svého života. Krnované mu postavili památník v roce 1910. V okruhu německojazyčné literatury jde stále o uznávaného autora, který věrně zachytil tvrdý život lidí z chudých horských vesnic.
Věděl dobře, o čem píše. Sám se narodil v roce 1843 v rolnické rodině jako nejstarší ze sedmi dětí. Už ve škole si učitelé povšimli jeho vášně pro čtení a literaturu. Protože byl pro zemědělskou práci příliš slabý a pro studium příliš chudý, začal se učit krejčím. Se svým mistrem putoval za sedláky, kterým šili šaty. Tak získal hluboký náhled do života selského lidu.
Ve volném čase mezi šitím psal básně a prózu, kterou jednoho dne zaslal do Štýrského Hradce redakci listu Tagespost. Tam rozpoznali mimořádný talent mladého básníka, takže mu jeho obdivovatelé zajistili vzdělání na štýrskohradecké obchodní akademii. První knihu vydal roku 1869.
Po tragické smrti manželky se Peter Rosegger pokoušel ránu osudu překonat prací a proto založil vlastní měsíčník. Pak sám těžce onemocněl. Přes časté astmatické záchvaty vydal přes 40 knih. Přednáškové turné po německy hovořících zemích zvyšovaly jeho popularitu. Začal se také intenzivně věnovat sociálním projektům a organizování charitativních sbírek. Jeho význam a celosvětovou oblibu potvrzují překlady knih do 22 jazyků.
„Existuje několik českých měst, kde je Peter Rosegger dodnes čestným občanem, přestože u nás jeho jméno v podstatě upadlo v zapomnění. Roseggerovu mohylu přejmenovali na Mohylu Petra Bezruče krnovští železničáři v roce 1948. Chtěli, aby budoucím generacím mohyla připomínala návštěvy Petra Bezruče v Krnově. Je to asi škoda, že při tom odstranili Roseggerovo jméno, podle mě by mohyla klidně mohla nést jména obou těchto literátů,“ dodal historik Dalibor Zlomek.
Dříve býval Bezručův vrch mnohem frekventovanějším výletním místem, dnes je kvůli rozšiřující se zástavbě Bezručova mohyla hůř přístupná a také pomalu chátrá. Oživit toto místo má turistické odpočívadlo, které stojí na dohled u mohyly.
Spisovatel Peter Rosegger se narodil 31. července 1843 v Alplu při Krieglachu v Horním Štýrsku. Roseggerovo heslo bylo Heim zur Scholle (Zpátky k rodné hroudě).
Z rakouských lidových selských autorů patřil k nejoblíbenějším. Jeho knihy šly z ruky do ruky, na vesnicích si je celé rodiny předčítaly za dlouhých zimních večerů. Měl nesporný vliv na vývoj a zaměření celé šumavské německé literatury. Zemřel pět týdnů před svými 75. narozeninami 26. června 1918 v Krieglachu a předešel tak svým koncem jen o pouhých několik měsíců i samu monarchii, která byla jeho milovanou opěvovanou vlastí. Štýrská zemská vláda zřídila v šedesátých letech literární cenu Petera Roseggera.
O tom, jak ho vnímali Češi, vypovídají nejen poválečné osudy jeho krnovského památníku, ale už v roce 1919 došlo ke zrušení názvu Roseggerova ulice v Českém Krumlově, který zřejmě vadil v nové Československé republice. Jeho nekonečná popularita a pocty, jaké byly širokými vrstvami vzdávány nejen jeho dílu, ale i jemu samému, nebyly v mladém Československu vítané.
Co stvořil Bůh tu říši tónů,
zní Zemí píseň milionů,
do srdce lehá příjemně.
Nezněly už pak nikdy asi
vroucí zpěv, prostých koled hlasy
jak tenkrát prvně v Betlémě.
Slyším je, hvězda je k nám svála:
Buď Bohu na výsostech chvála
a lidem dobré vůle mír!
A o Dítěti dobrá zpráva,
že zrodilo se, prosvítává
od nás daleko ve vesmír.
Jen zněte zplna, harfy, zvony,
vydejte všechněch hlasů tóny,
buď Pánu čest a lidem klid!
Víření bubnů, zbroje hřmění
se na posvátné ticho změní
sotva ta píseň začne znít.
Jen budem-li v tušení vzňatém
dbát slov té staré písně svaté
všech Vánoc, jednou Boží chrám
v Jeho království, které roste,
poví nám vstříc to Slovo, prosté
vánoční Pokoj vám!
Báseň Vánoční píseň vydal Peter Rosegger v roce 1906. Do češtiny ji přeložil Karel Velemínský, který dokázal převést také její starobylý půvab.
