Stavební povolení ke stavbě obřadní síně vydal tehdejší stavební úřad v roce 1986, dokončená měla být do 31. prosince 1989. Události z listopadu 1989 ale stavbu zastavily a nedokončený objekt následně několik let chátral.

V devadesátých letech minulého století se práce na nějaký čas obnovily a pak opět ustaly. Rekonstrukce pokračovala v roce 2012, kdy byla opravena střecha a následovala oprava věže. Práce se znovu rozběhly až v roce 2015 a teď se konečně podařilo smuteční obřadní síň úspěšně dokončit.

„Jsem velmi rád, že smuteční síň začne sloužit svému účelu, pro který byla projektována a v 80. letech budována podle návrhu architekta Jana Dvořáka z Brna," uvedl Jiří Skácel z vrbenského stavebního úřadu, který na stavbu dohlížel.

Interiér budovy má slavnostní a současně důstojnou podobu. Jeho jakési pomyslné srdce tvoří socha Olbrama Zoubka nazvaná Odcházení, kterou umělec dokončil už v roce 1989. Od té doby byla uložená na vrbenské radnici a čekala na své využití.

V suterénu budovy jsou záchody pro veřejnost, které budou k dispozici v době konání smutečních obřadů, a sídlí zde kancelář střediska pohřebnictví. „Kancelář už může veřejnosti nabídnout komplexní služby, což je pro naše občany i další zájemce z okolí důležité. Vše potřebné vyřídí na jednom místě a nemusí jezdit do Bruntálu.

Mám radost, jak obřadní smuteční síň vypadá, jak je provedena i uzpůsobena různým formám obřadů rozloučení, které odpovídají současnému trendu a přání pozůstalých," sdělila starostka Vrbna pod Pradědem Květa Kubíčková. Smuteční síň může sloužit ještě dalšímu účelu. Pokud by se město rozhodlo, bylo by možné v interiéru vybudovat kolumbárium.

Na jaře čeká smuteční síň a její okolí ještě několik drobných úprav, například patky a sokl střechy a plocha chodníku z jižní strany. „Chceme ještě pokračovat v opravách hřbitova, ten už je teď důstojným, vzhledným místem posledního odpočinku. Myslíme ještě na kapličku a na dokončení hřbitovní zdi," doplnila starostka Kubíčková.

Smuteční obřadní síň byla slavnostně otevřena v sobotu 17. prosince.

Ladislav Olejníček