Jak jsme informovali ZDE, těžce zraněný se v mrazivé noci plazil nekonečných šest set metrů pro pomoc. Nohu už lékaři Pavlu Štanglerovi zachránit nemohli. Následovala nevyhnutelná amputace a další následná operace.

Stalo se ale něco neuvěřitelného, za třináct dnů od tragické nehody stál vlekař už zase na sjezdovce. Sice o berlích, ale stál. „Doktoři říkali, že se dobře hojím, a tak jsem se sebral a šel. To, proč jsem šel z nemocnice hned do práce, mělo asi jediný důvod – abych nemusel myslet na to, co ostatní pacienti, kteří leží doma na zádech. Co bude, proč bude, jak bude. Ono to všechno přijde samo, nad tím člověk nesmí moc přemýšlet. Musí se něčím zabavit,“ řekl Pavel Štangler.

Teď už je Pavel Štangler opět v plném kole kolem vleku a sjezdovky, jak bylo vždycky jeho zvykem. Zvládá jízdu na sněžném skútru a v autě s automatickou převodovkou se čtrnáct dnů po amputaci nohy vydal do Polska. „S tím autem mám trochu problém. Plyn musím ovládat do kříže, protože mi chybí pravá noha. Bude to asi do budoucna chtít malou úpravu. Jinak ale zvládám takových sedmdesát procent věcí jako před úrazem. Manželce ale doma moc nepomůžu. Nic totiž neunesu, protože se musím opírat o berle,“ posteskl zraněný vlekař.

Pavel Štangler je ale bytostný optimista. Věří, že to nejhorší už má za sebou, protože svůj kalich hořkosti si už vypil až do dna. „Teď během čtrnácti dnů bych měl nastoupit na rehabilitace do Chuchelné. Tam bych se měl naučit chození na protéze, kterou už pro mě dělají na míru. Počítám, že tak do měsíce a půl bych se mohl tak z devadesáti procent vrátit do normálního života. Už bych mohl jakž takž chodit, ze začátku alespoň o hůlce. Říkali, že to asi nepůjde tak hladce, jako ten můj návrat z nemocnice, ale myslím, že to zvládneme taky dost rychle,“ dodal Pavel Štangler.

Překonat nepřízeň osudu by bylo mnohem těžší bez pomoci těch nejbližších. V tomto ohledu měl vlekař štěstí v neštěstí. „Mám všechno. Mám dobrou rodinu, o kterou se můžu opřít, mám dobré kamarády, dobré spolupracovníky taky. Já myslím, že mi nechybí nic,“ vysvětlil Pavel Štangler.

A co by chtěl Pavel Štangler vzkázat lidem, kteří se dostali do podobně těžké situace? „Určitě by neměli přemýšlet nad tím, co se stalo a brečet nad sebou. Je potřeba prostě hned začít něco dělat. Zapomenout na to co bylo a dělat co se dá. To člověku možná nejlíp pomůže. Pomoc ostatních je samozřejmě důležitá, ale začít musí člověk sám u sebe,“ dodal Pavel Štangler.