Vlekař Pavel Syřínek: Máme radost, když se k nám na Vraclávek vracejí

"Nejde vám to otevřít? Karta se přikládá tady, níže, tak proto vám to nejde. Nic si z toho nedělejte, nejste první ani poslední."

"Počkej si na další kotvu, nevadí, zkusíme to znovu spolu, pomůžu ti."

U vleku v lyžařském areálu Vraclávek se střídají dva sympatičtí mladí muži. Mohli by popsat čtenářům Regionu, co vlastně obnáší práce vlekaře? Co všechno dělají, jak lyžařský areál funguje, jak se svah zasněžuje a jak dlouho technický sníh vydrží? Odkazují mě na Pavla Syřínka.

"Je tady nejdéle, ví nejvíc," vysvětlují. Pavla Syřínka najdu v obslužné místnosti, odkud ovládá vlek a zároveň prodává lístky. "Kolegové už mně stihli informovat," vítá mě. Přenos informací tady funguje výborně.

Prý jste tady nejdéle… Jak dlouho děláte vlekaře?

Začínal jsem před 20 lety na Pradědu, takže už leccos pamatuji. Když se v roce 2003 na Vraclávku měnil majitel, našli si mě a oslovili, ať areál pomůžu rozjet. Ta myšlenka se mi líbila, tak jsem souhlasil. O té doby, s nějakou pauzou, trávím zimu tady na Vraclávku.

Co se za tu dobu změnilo?

Skoro všechno, i když to na první pohled není vidět. Do areálu se hodně investovalo, koupila se rolba, technologie na zasněžování, modernizoval se vlek…

Co máte jako vlekař na starosti?

Jsem strojař, starám se o technické věci, včetně elektro, zajišťujeme s kolegy veškerý provoz, prodej lístků, úpravu svahu…

Umíte i poskytnout i první pomoc, když se stane úraz?

Ano, máme školení, první pomoc poskytujeme, k vážnějším úrazům voláme záchranku. Naštěstí tady k vážným často nedochází.

Co se vám na práci vlekaře líbí?

Mám rád zimu, lyžování, jsem venku, práce není monotónní, kontakt s lidmi… Kdyby se mi to nelíbilo, těžko bych to mohl vydržet, protože jsem tady vlastně od rána do večera, domů se chodím jen vyspat.

Jak dlouho tady trvá sezona?

V prosinci začínáme zasněžovat, vlek se snažíme spustit nejpozději 26 prosince, konec bývá přibližně v půlce března. Na to, aby se dalo zasněžovat, musí být mínus tři, mínus čtyři stupně, což letos bylo proti jiným sezonám minimum dní.

Kdo sem hlavně jezdí? Jací lyžaři?

Přes týden jezdí na výcviky školky a školy z Krnova, funguje tady lyžařská škola s výbornými instruktory, ke škole je půjčovna.

Lidé si půjčují hlavně vybavení pro děti, ale zájem je i o lyže pro dospělé a o snowboardy, ale tyto možnosti jsou vzhledem k prostoru půjčovny zatím omezené. Přijíždějí k nám lyžaři z Krnovska, Opavy, z polského příhraničí, a také chalupáři z okolních obcí.

Je lyžování na Vraclávku srovnatelné s areály v Jeseníkách?

Jsme malý areál, nebývá tady přeplněno, většinou nejsou fronty a lidé si mohou zalyžovat bez čekání. Snažíme se držet nízké ceny. Areál je ideální pro děti, je tady i hřiště, nejezdí tady auta, takže děti jsou v bezpečí, rodiče se nemusí bát, že vběhnou pod auto.

Na svahu si dobře zalyžují i zkušení lyžaři, hned vedle je část pro začátečníky a kopec, kde se dá bobovat. Samozřejmě, lidi, kteří jsou zvyklí na sedačkovou lanovku a výběr různých typů sjezdovek a restaurací v okolí, náš areál asi neuspokojí.

Zapamatujete si návštěvníky? Poznáváte, jestli se k vám lidé vracejí?

Samozřejmě. Stálé návštěvníky poznáme, máme radost, když se vracejí a jsou spokojeni. Myslím, že velkou roli v tom hrají dobré služby lyžařské školy a dobře fungující restaurace.

Vy sám si tady na Vraclávku zalyžujete? Nebo kam jezdíte lyžovat?

Ano, zalyžuji si tady nebo v Jeseníkách. Jsem z Rýmařova, mám rád náš region, jinam mě to netáhne.