„Jsem na všech mých fotografiích, tvořím výhradně autoportréty. Hledat model se stejnými pocity je těžké," potvrdila energická studentka. Do Vánoc neměla ani stativ a fotila se jen tak z ruky. Ve fotografování je naprostý amatér, přesto slaví se svými díly celostátní úspěchy. Vyhrála i letošní literární a fotografickou soutěž International Education Society s názvem Zachyť svobodu slova.

V soutěži vyhlášené spolu s časopisy Respekt a exisTENSE zvítězila s dílem Zármutek, získala zároveň druhé místo za snímek Žal.

Už první pohled na tvorbu gymnazistky a letošní maturantky leccos naznačuje. Díla jsou vyjádřením osobních pocitů v čase dospívání, zpodobňují proměnu dívky v ženu, která u obzvláště citlivých dívek nebývá jednoduchá. A právě sladkobolné pocity jsou Kláře Jančíkové vlastní. Je patrné, že smutek osobně zažila. „Žal a Zármutek mají společné téma. Vyjadřují pocit člověka, který se cítí zničený, je smutný, něco ho trápí. I když to třeba nedává nikde na odiv," vysvětlila svá díla citlivá dívka.

.

Vítězná fotografie Kláry Jančíkové s názvem Zármutek. Své duševní rozpoložení vyjádřila mladá fotografka postavou s obinadlem na obličeji. foto: Klára Jančíková

.

Ocenění se dočkala mladá fotografka také za snímek s názvem Žal. foto: Klára Jančíková

Vnitřní pocity začala ztvárňovat jako dítě. „Jsem z umělecké rodiny. Fotila jsem už jako malá, malovala jsem i psala různé příběhy, povídky i básně," uvedla Klára Jančíková. Když jí a rodině darovala sestra na Vánoce fotoaparát, přihlásila se Klára do své první soutěže a hned vyhrála. Jak říká, v době dospívání často hledala sama sebe. Vnitřní napětí vkládá do fotografií, obrázků i příběhů.

„Přesně tak projevuji své pocity. Nikdy to není jen o tom, vzít fotoaparát a jít fotit. Vždy je ve snímku kus mé duše, která skrze má témata hovoří," ujistila Jančíková.

Chtěla se přihlásit ke studiu tvůrčí fotografie, ale uznávaný umělec, galerista a pedagog Jindřich Štreit ji od záměru odrazoval. Prý nemá správnou techniku fotografování. „Je to můj velký koníček, fotografování mě prostě baví. Pokud se mi podaří udělat maturitu a poté i vysokou školu, tvůrčí fotografii bych se pokusila studovat až poté," plánovala studentka.

Uznává, že její fotky jsou spíše smutné než veselé. Přitom vypadá na první pohled sama se sebou naprosto smířená. „Dnes už vyrovnaná jsem, ale vždy tomu tak nebylo. Nad vším jsem přemýšlela, i nad prostým mávnutím motýlích křídel. Trápilo mě bytí jako takové," uvedla. Melancholie přepadla dospívající dívku v době, kdy jí zemřel nejprve pes a poté i rodinný přítel Eduard, který jí vždy rád vyprávěl o paralelních světech. Seznamoval ji s filozofickými a rovněž metafyzickými záležitostmi, astrálními světy.

„To všechno mě dodnes zajímá. S otázkou bytí a nebytí jsem se snad už vyrovnala, i když i nyní mě sem tam přepadnou špatné myšlenky. Ale už to není to, co to bylo," přiznala.

.

Velká energie prýští i ze snímku Volání po svobodě, který vyhrál v soutěži pořádané Amnesty International ve spolupráci s časopisy Respekt a exisTENSE, kde byla fotografie otisknuta. foto: Klára Jančíková

Maturantka má za sebou vlastní fotografickou výstavu v galerii U stromu poznání v Rýmařově a další výstavu chystá. Ovšem kdy, to ještě neví. Je také modelem bruntálského fotografa a grafika Jaromíra Deathera Bezruče, který umístil její tvář na obaly několika hudebních metalových nosičů. Její tvář zdobí například také knihu Odbila 13. hodina spisovatele Dušana D. Fabiana, která je sbírkou tajemných a strašidelných příběhů.