V pondělí 14. května více než stovka zájemců využila mimořádný den otevřených dveří, aby si prohlédla tento architektonický skvost. Krnované mohou do 18. května zasílat městskému úřadu své náměty na využití objektu v budoucnosti, nebo v anketě hlasovat pro některý ze čtyř hlavních návrhů. Starostka Renata Ramazanová zde navrhuje zřídit expozici individualistické moderny, místostarostka Alena Krušinová doporučuje mateřskou školku a chráněné bydlení pro lidi se zdravotním postižením, Kateřina Sidopulu by zde ráda viděla první stupeň základní školy s alternativní výukou a sdružení Citadela předložilo podnět na zřízení Spolkového domu.

Dva předložené návrhy vychází z toho, že by měl bývalý kojeňák navázat na předchozí desetiletí, kdy sloužil dětem, a další dva vychází z toho, že by se památkově chráněná vila měla otevřít pro nejširší veřejnost. Hlasování probíhá na stránkách města www.krnov.cz. Respondenti ankety si stěžují, že nemají kontrolu, zda jejich hlas byl do ankety započítán, protože se na počítadle zobrazují jen procenta. Také upozorňují, že poměr hlasů mezi čtyřmi návrhy zůstává už pár týdnů stále stejný. Součet průběžných výsledků ukazuje, že do ankety se zapojilo 101 procent respondentů, což je další důvod k pochybnostem, zda je přepočet hlasů na procenta správně nastaven.

Pondělní prohlídky se zúčastnilo několik pamětníků, kteří měli na Flemmichovu vilu osobní vzpomínky. „Pracovala jsem čtyřicet let v Karnole. Když jsme hned po válce přišli do Krnova, sloužila Flemmichova vila jako ubytovna pro zaměstnance krnovských textilek. Bydleli tu i někteří kolegové, které jsem dobře znala. Byla tu taková svobodárka neboli ubytovna pro svobodné a pro bezdětné manžele. To bylo ještě před tím, než tu vznikl kojenecký ústav,“ vyprávěla během prohlídky jedna z nejstarších pamětnic. Přišly se sem podívat také bývalé zaměstnankyně kojeneckého ústavu, které zde po celá desetiletí pečovaly o nejmladší děti.

Některé z nich nedokázaly skrýt slzy, když viděly, jak osiřelá budova začíná chátrat. „To si nikdo neumí představit, co jsme tu zažili například při povodních v roce 1997 a kolik práce dalo všechno vyčistit, uklidit a opravit. Byla tu kompletně vybavená kuchyň, nábytek, speciální kočárky až pro šest dětí, stovky hraček a obrovské balíky plen, které jsme dostali od nadace Terezy Maxové. Kam se to všechno podělo? Zmizela také úžasná vitráž s tématem zvěrokruhu, kterou tady všichni obdivovali. A jak ta zahrada zpustla za těch pár let, co se neudržuje. Byla velká chyba, že tehdy město nechalo kojeňák padnout,“ uvedla během prohlídky jedna dlouholetá zaměstnankyně kojeneckého ústavu.