Protože v Bučávce není obchod ani hospoda, místní nemají moc příležitostí se scházet. Ani pamětníci si nedokázali vybavit, kdy se naposledy celá Bučávka takto sešla pohromadě. Přišli zástupci všech generací.
Na shromáždění nechyběly maminky s batolaty v kočárku a v šátku ani rodina, která pomáhala babičce na vozíčku. Přestože jen málokdo z přítomných je praktikujícím katolíkem, každý přišel vzdát poctu kříži. Není totiž jen náboženským symbolem, ale také uměleckým dílem, projevem lidové kultury, ochráncem obce a odkazem zbožných lidí, kteří zde žili před námi. Jan Bohačík totiž nechal kříž vztyčit přesně tamtéž, kde se před pár lety stářím zřítil původní předválečný kříž. Postavu Krista velmi realisticky vyřezal talentovaný řezbář Petr Chorovský z Města Albrechtic.
„Když se zřítil ten starý německý kříž, nebylo mi to lhostejné, přestože sám jsem založením spíše ateista. Kříže v krajině nebo v obcích nepromlouvají jen ke katolíkům, ale univerzálně obrací naši mysl k tomu, co nás přesahuje. Jsou také součástí naší kulturní tradice. Protože v Bučávce nemáme obchod ani hospodu, byla obnova kříže také příležitostí, abychom se setkali se všemi sousedy,“ vysvětluje Jan Bohačík, proč se rozhodl iniciovat obnovu kříže v Bučávce. Pochází z Krnova, chalupu v Bučávce si pořídil teprve před třemi lety, ale hned se zapojil do veřejného života této odlehlé obce.
Na posvěcení kříže samozřejmě pozval také Františka Tománka, starostu Liptaně, pod který Bučávka spadá. Na zahradě už měl připravené stany s lavicemi na společné posezení. Hosté se vítali štamprlí, pivo teklo proudem, vyhrávala dechovka a ještě před rozbřeskem začalo na zahradě rožnění berana, aby odpoledne už byl náležitě propečený.
Nový knězZbigniew Bukowski
Hlavním aktérem dne byl nový kněz z Liptaně Zbigniew Bukowski. Je sice Polák, ale v České republice působí už patnáct let. Naposledy od roku 2007 byl duchovním správcem farnosti ve Stonavě. Posvěcení kříže byly pro něj vítaná příležitost, jak se představit svým novým farníkům a sousedům. Neodradil ho ani zdravotní handicap, když do Bučávky dorazil o berlích.
„Kříže ve zdejší krajině začal stavět zemědělský lid, který dobře věděl, že pro dobrou úrodu nestačí jen těžká práce. Člověk může poorat, pohnojit a zasít, ale víc už není v jeho silách. Pak už mu nezbývá nic jiného než čekat, jestli přijde vláha, nebo naopak sucho nebo nějaká katastrofa. Bez božího požehnání je marné lidské namáhání. Tak se tento zemědělský lid naučil děkovat a prosit za úrodu na polích a zahradách. To je jeho odkaz pro nás, abychom také pod křížem prosili o boží pomoc, zdraví a štěstí,“ vysvětlil Zbigniew Bukowski poselství kříže.
Připomenul také časy, kdy ve sváteční dny do farního kostela v Liptani směřovaly na bohoslužbu ze všech okolních obcí zástupy lidí, kteří tuto trasu každou neděli chodili pěšky. „Ať tento kříž posílí naši důvěru v boží otcovskou dobrotu, ať naše vzdávání díků je Bohu milé a stane se pro nás novým zdrojem jeho požehnání,“ řekl v okamžiku, kdy svěcenou vodou požehnal nový kříž.