Zájezdní hostinec v Holčovicích právě hostí fanklub Velorex z Kolína, který odtud podniká výpravy do okolí. Když z Holčovic vyrazí na cesty kolona šesti hadráků, lidé nevěří vlastním očím. Každý, kdo zahlédne zblízka toto unikátní vozítko, si musí položit otázku: Je to auto nebo o motorka?

„Hadraplán, hadrák, chvost, motorová rikša, špatně sbalený stan na kolečkách neboli Velorex je české specifikum a nejúžasnější vozítko na světě. Není to ani auto, ani motorka, ale něco mezi tím - tříkolka. Je to po technické stránce taková kuriozita, že si s ní neví rady ani dopravní policisté, když nás náhodou zastaví. Neví, jaký typ řidičského průkazu po nás chtít a diví se, proč nemáme přilby jako motorkáři ani bezpečnostní pásy jako automobilisté. Jak ve velorexu bez zadních sedadel přepravovat dítě je pro ně taky oříšek. Než aby pátrali, do jaké extra kategorie Velorex vlastně patří, raději se spokojí s dechovou zkouškou,“ představil specifika Velorexu Roman Olexa, který už řadu let vyráží s kamarády z kolínských rovin provětrat své tříkolové miláčky do všech koutů republiky i do zahraničí.

Velorex byl původně vyráběn jako vozítko pro invalidy. Vycházel jim vstříc mimořádně jednoduchou konstrukcí, takže nebyl problém si řízení uzpůsobit pro člověka s jednou rukou nebo jiným handicapem. V letech 1953 až 1971 bylo vyrobeno na patnáct tisíc Velorexů. Do dnešních dní se jich zachovala asi tisícovka. Kromě nostalgických českých fanoušků fenomén velorex už vzali na vědomí také zahraniční sběratelé veteránů a kuriozit. K výrobě Velorexu stačí 65 metrů trubek, motor z Jawy kývačky a koženková plachta.

Výčet technických kuriozit je nekonečný. Dveře mají namísto zámku jakousi petlici a okýnko se nedá stáhnout. Namísto otevření je třeba okénko odepnout a odložit do zavazadlového prostoru nebo do jednokolového přívěsného vozíku. Páka k ručnímu nakopnutí motoru je v místech, kde by řidič auta očekával ruční brzdu. Velorex má jedno zrcátko a jeden stěrač. Jako hever slouží trubka zohnutá do pravého úhlu. Při jízdě s větrem v zádech z kopce se ručička tachometru může dostat až na 110 kilometrů v hodině. Spotřeba: 6 litrů benzínu super s olejem.

„Zpátečka funguje tak, že se motor musí při startu rozběhnout na opačnou stranu. Pokud rádi riskujete, můžete se přesvědčit, že při couvání jsou k dispozici čtyři rychlosti. V zatáčkách je tříkolka dost nevypočitatelná a jízda v zimě je skutečný adrenalin. Brzdná dráha Velorexu je nekonečná, takže pokud někdo před vámi dupne na brzdy s posilovačem, je to situace na infarkt. A nehorší je to v dešti, když začne dovnitř zatékat každou skulinou. Při jízdě dělá Velorex takový rachot, že musíte na spolujezdce křičet. A taky musíte být zkušený automechanik, protože Velorex je potřeba neustále opravovat a omlazovat,“ popsal radosti a strasti řidiče Velorexu Roman Olexa.

Velorexoví nadšenci pořádají srazy, vydávají časopis a vedou internetové stránky. Vyrábí také repliky originálních dílů, takže se dá i dnes sehnat například nová gumová zástěrka na kola se značkou Velorex. Dokonce mají k dispozici původní šicí stroje, na kterých se před čtyřiceti lety vyráběly koženkové kapoty značky Velorex.