Poválečný odsun německého obyvatelstva obec Pelhřimovy zcela vylidnil, dosídlení českým obyvatelstvem se nezdařilo, a tak desítky opuštěných domů byly nakonec zbourány. Přestože na české straně celá vesnice zanikla, na polské straně za hraničním potokem Troja v Pielgrzymowě lidé žili dál.

Hranice zde ale byla po celá desetiletí neprodyšně uzavřena, takže až díky Schengenu se do Pelhřimov začal pomalu vracet život. Dnes sem míří každý týden desítky výletníků pěšky i na kolech.

Ryszard Brzezinski, který se na tři sta let starou kapličku v bývalých Pelhřimovech díval každý den z okna, přišel s nápadem, že se ji pokusí opravit a zachránit pro budoucí generace. Našel spřízněné duše na české i polské straně hranice. Díky nim dnes má kaple novou střechu, novou madonu i oltář. V sobotu 7. srpna nastal historický okamžik, když se zde poprvé od války konala mše.

„Dnes zde máme dvě obce, Pelhřimovy a Pielgrzymow, ale v dobách, kdy byla tato kaplička postavena to byla jedna obec v jednom státu. Na obě obce svítí jedno slunce, a zdejší lidé sdílí jednu křesťanskou víru. Tato kaple je symbolem této jednoty,“ popsal v kázání symboliku obnovené kaple kněz ze Slezských Rudoltic Marian Nowak. „Jména těch, kteří tuto kapličku postavili, dávno upadla v zapomnění.

A i kdybychom je znali, je jisté, že už nejsou mezi námi. Zůstaly po nich ale tyto kamenné zdi kapličky, a jejich prostřednictvím k nám po staletích promlouvá poselství dávných stavitelů: toto je místo, kde má být vzdávána úcta Panně Marii a chvála Bohu,“ uvedl Nowak, podle kterého jsme se stali svědky zmrtvýchvstání tohoto poselství ukrytého v kapličce.

Po válce zde už nikdo Boha nechválil. „Nyní už jen pouhý pohled na kapli bude opět obracet myšlenky kolemjdoucích k Bohu. Kaple zahrnutá péčí místních, Čechů i Poláků, bude symbolem jejich víry. Ještě nedávno se při pohledu na ruinu kapličky zdála být naše víra mrtvá, ale dnešní den je důkazem, že žije,“ uzavřel Marian Nowak.