Poštolku obecnou srazil automobil nedaleko Stránského. Bezvládně zůstala ležet v kopci na silnici mezi Ondřejovem a Valšovským žlebem. Odtamtud ji do záchranné stanice se zraněnou hlavou přivezli náhodní nálezci.

„Vypuštění zpět do přírody předcházelo čtyřtýdenní léčení, kdy jsme měli záruku, že je schopna se o sebe v přírodě postarat,“ řekl Petr Schäfer, vedoucí Záchranné stanice dravců a sov Stránské. Vyléčený jedinec byl dravcem, který uměl lovit už před svým zraněním, takže vrácení do přírody nevyžadovalo žádné speciální přípravy.

Včelojed lesní je vzácnějším exemplářem dravce. „Není až takovým běžným živočichem, i když se u nás určitě také vyskytuje. Je u nás na tahu, přilétá podle klimatických podmínek v dubnu květnu,“ uvedl Petr Schäfer. Včelojed mívá v hnízdě většinou dvě mláďata, v naší přírodě se zdržuje od jara do podzimu. Proto ve stanici zvolili zářijový termín pro vypuštění vyléčeného dravce zpět do přírody.

Zraněn byl s největší pravděpodobností během konzumace potravy. S oblibou si totiž pochutnává na kuklách vos a včel, které vyhrabává z hnízd, umístěných v hlíně v zemi. Od přírody je k tomu dobře vybaven. Na stojácích, tedy dolních končetinách, má speciální pírka, bránící šupinovým přilehlým tvarem pobodání vosami či včelami. I kolem hlavy a zobáku má pírka podobně uzpůsobená.

„Jednou jsem v přírodě pozoroval včelojeda lesního, který se pustil do hrabání. Byl lovem natolik zaujat, že byl většinou těla vtlačený v díře,“ popisoval neobvyklé lesní setkání Petr Schäfer. Včelojeda by byl schopen tenkrát i chytit, natolik ztratil dravec při lovu pozornost. „Proto myslím, že na našeho dnešního včelojeda zaútočil zezadu při lovu nějaký predátor, mám za to, že to byla liška,“ sdělil Petr Schäfer.

Včelojeda totiž našli poškubaného pracovníci lesů v Janovicích. Nebyl schopen letu, jelikož měl poraněná křídla. Chyběly mu dvě třetiny ocasních per, to by nahrávalo Schäferově teorii. Včelojed byl zaměstnán lovem a liška si jej z díry vytáhla. Přitom mu utrhla kus ocasu a zhmoždila mu křídlo, vnitřní poranění včelojed žádné neměl. Se svými zraněními by nebyl schopen bez lidské pomoci přežít. „Peří na ocasu mu už dorostlo, křídlo se spravilo. Byl nejvyšší čas jej vypustit, aby se mohl zařadit do tahu na jih,“ doplnil Petr Schäfer.

Včelojeda ve stanici krmili moučnými červy, venku si ale troufne třeba i na obojživelníky a plazy, pochytá i drobné hlodavce. Je to podobné jako u káněte, avšak dominantou včelojeda je konzumace kukel. Včelojed byl na léčení ve stanici ve Stránském tři měsíce. Pokud by mu včas péra nedorostla, museli by si jej tam nechat i přes zimu. K tomu ale nakonec nedošlo.

Dravce je třeba krmit a kontrolovat jejich zdravotní stav. Některá zvířata, kterým ve stanici také pomáhají, vyžadují krmení co tři hodiny, i v noci. To se týká například veverek nebo lasiček. „Z toho mám vždy nejlepší pocit, když se vše podaří a nakonec opečovávané a uzdravené zvíře zakrouží nad stanicí a vrátí se zpět do přírody,“ radoval se krátce po vypuštění poštolky a včelojeda Schäfer.