Jan Handlíř z Města Albrechtic plete pomlázky už šedesát let, a ví o nich snad všechno. Své umění předvádí návštěvníkům velikonočních jarmarků i dětem ve škole. Podařilo se mu nadchnout kamarády, aby 17. dubna společně s dětmi pospojovali desítky běžných pomlázek do dlouhatánského hada a vytvořili tak nejdelší pomlázku, jaká kdy byla v Albrechticích k vidění.

MISTR HLEDÁ NÁSLEDOVNÍKY

„Moje základní myšlenka nebyla zaměřená na překonávání rekordů. Jde mi o to, aby se dnešní děcka naučila plést pomlázky aspoň tak, jak jsme to uměli my. Když jsme byli kluci, tak tu základní verzi pomlázky z osmi prutů si uměl uplést každý,“ řekl Jan Handlíř, který je nejen znalec vrbového proutí a velikonočních tradic, ale také lovec talentů. Hledá nejšikovnější děti, které by časem zvládly i pracné ozdobné pomlázky vyšší třídy. Chtěl by jim předat aspoň část svých zkušeností, dokud mu dobře slouží prsty.

„Stačí když se to naučí jeden, a už to může předávat dál,“ doplnil Jan Handlíř, který na svých workshopech nosí valašský klobouk. Moc si klobouku váží, protože ho dostal darem od svého synovce Jaroslava Sakaly, slavného skokana na lyžích.

Na náměstí přišli také další pamětníci, aby pod vedením Jana Handlíře upletli nejdelší pomlázku společně s dětmi. Někteří na práci s proutím měli speciální nástroje vlastní výroby, které jsou spíš dokladem českého kutilství než součást velikonočních tradic.

Školáci ve Městě Albrechticích se rozhodli spojit pomlázky do dlouhého hada. Podařilo se jim společnými silami uplést pomlázku dlouhou 137 metrů.

VELIKONOČNÍ HISTORKY

Když opadne počáteční nadšení, může být pletení pomlázek docela nudné a nezáživné. Ve Městě Albrechticích se ale nikdo nenudil, protože pamětník Pavel Kotrla je výborný vypravěč a má v zásobě spousty veselých velikonočních historek.

„Jednou jsem byl na šmigrusta ve Vsetíně na Valašsku. Viděl jsem jak tam ogaři chodili po městě s vytrženým jalovcem. Tahali celý třímetrový strom a zametali s ním tak, aby strefili nějakou ženskou. Protože byli ožralí, tak ty holky kosili jak trávu. Dřív se nosilo mléko v konvičkách, to nebylo jak dnes. Jednu paní zasáhli tak, že tam pak brečela nad rozlitým mlíkem, jací to jsou uličníci. A když je přijeli uklidnit policajti, tak dostali tím jalovcem taky. Panečku, já jsem na těch šmigrustech už něco zažil,“ bavil Kotrla posluchače kolem sebe.