V atmosféře blížících se čas Vánoc nám vysvětlil, co pro něj znamenají tyto svátky, i jak mohou nové technologie ovlivňovat jejich prožívání. Také jsme se ho zeptali, co by lidem vzkázal k Vánocům všem lidem.

Co pro vás znamenají Vánoce? Tedy nejen z pohledu vaší profese faráře, ale také z vašeho osobního pohledu.
Myslím si, že každý si spojuje Vánoce s dětstvím. Zejména s krásnými vzpomínkami na rozsvícený vánoční stromeček, na překvapení z dárků a na společnou rodinnou atmosféru, která v dítěti vzbuzuje pocit výjimečnosti. S postupem času pak člověk proniká i do samotného smyslu Vánoc, proč vlastně Vánoce slavíme. Díky tomu, že pocházím z křesťanské rodiny, tak Vánoce byly vždy spojené se zvěstí o narození Krista, která měla pro nás děti až pohádkový nádech. Vždy jsem ale příběh vnímal jako reálný. S postupem času člověk poznává, že ten malý Ježíš narozený v Betlémě v jesličkách nezůstal. Jeho další poslání je popsáno v evangeliích. Pro mě se Vánoce tedy spojují s nabídkou smysluplné cesty a cíle člověka. Každý z nás hledá pevný bod, ke kterému se v životě může vztahovat. Hodnoty, smysl, spravedlnost… A zde se nabízí ono výjimečné poselství o síle skryté v křehkosti. Zejména v této době moderní techniky, která člověka falešně vede k přesvědčení, že za něj všechno vyřeší, že si se vším poradí.

S čím by lidé měli mít spojené Vánoce?
Stručně shrnuto, tak základní poselství Vánoc je o vztazích. Bez nich se nemůžeme plně rozvíjet. S tím souvisí dobré lidské vlastnosti jako je solidarita, soucit, štědrost… Vztah je spojen samozřejmě i s duchovním rozměrem, který mnozí mají velmi utlumený. Člověk je ale bytost trojrozměrná. Není určen pouze tělesně a mentálně. Myslím si, že v životě každého člověka přijde moment, kdy si řekne, že holt „nad námi“ něco je. Vánoce bychom neměli mít spojené pouze s tím, že jsou to svátky klidu a míru, svátky hojnosti a dárků, sněhu a zimních radovánek, či dokonce bohužel v poslední době vnucované komerční variantě Santa Clause. To poselství je skutečně o narozeném dítěti, které je bezbranné miminko vyžadující péči a přijetí svých rodičů a vlastně všech. Je to univerzální poselství pro každého. Každý z nás takto přišel na svět, do konkrétní rodiny. Tím by oslava Vánoc, tedy oslava narození dítěte, měla být blízká pro každého z nás.

Co je unikátní na Vánocích v Česku?
Máme zde bohatou vánoční tradici, úžasného „českého ducha Vánoc“, koledy, zvyky. Nemusím připomínat jedinečnou Rybovu mši. Dále tradice stavění Betlémů. V naší vlasti se utvářelo pestré kulturní bohatství. Například u nás v Českém Těšíně, odkud pocházím, je zvyk dělení se vánočním oplatkem, který pochází z Polska. Naopak známí v nedalekém Prudniku s údivem ochutnávali české cukroví, které v Polsku vůbec neznají.

Již jste zmiňoval moderní technologie, jak ovlivňují Vánoce?
Technický pokrok možná paradoxně vzdaluje člověka od druhých, člověk si často vystačí jen s počítačem nebo televizí. Technika jej ale také odosobňuje od sebe samého. Zbavuje ho od myšlenky, že v průběhu roku jsou okamžiky, kdy se má zastavit, myslet na druhé, ale samozřejmě i na sebe. A také překrývá původní kouzlo Vánoc. Na druhou stranu máme dnes úžasné komunikační možnosti neocenitelné zvláště v této nelehké době.

Přináší svátky i nějaká úskalí?
Pro mnohé mohou být Vánoce i stresovou záležitostí, protože přemýšlí, co nakoupí, co uvaří, co uklidí. Ale samozřejmě i nevyrovnané vztahy v rodinách mohou otevírat bolestné rány z minulosti. A z toho krásného, co původně mělo být, se stává až depresivní záležitost. Možná právě i kvůli té technice, která nikdy nenahradí osobní vztahy.

Dodržujete tradiční vánoční zvyky? Je něco bez čeho si toto období neumíte představit?
Pro mě je nezákladnější uvědomit si, co slavíme a proč to slavíme. Bez toho Vánoce vyvanou, zvětrají, ztratí chuť. Z toho důvodu právě chodíme na bohoslužbu, kde čteme z evangelia a připomínáme si ono poselství. A k tomu se pak přidávají další tradiční zvyky jako zpěv koled, zdobení stromečku, telefonické či poštovní přání příbuzným. Před zdobením stromu se ještě připravujeme na Vánoce výrobou adventních věnců. Pak samozřejmě u štědrovečerní večeře nesmí chybět kapr, což je také krásná česká tradice. A samozřejmě nesmí chybět i dělení se oplatkem. To nám má připomíná štědrost, ke které bychom také měli mít nějakým způsobem vztah a umět se podělit s druhými nejen o hmotné, ale také o duchovní - vztahové záležitosti. A možná ještě jedna důležitá skutečnost. Dodržení termínu Vánoc. Z dětství si pamatuji to ohromné těšení na Štědrý večer, kdy se až tehdy poprvé rozsvítil stromeček námi během dne pečlivě nazdobený. Dnes Vánoce pro mnohé zasahují do poklidného času Adventu a není možné si vychutnat ono napjaté očekávání.

Co byste lidem vzkázal k těmto Vánocům, které budou částečně poznamenány situací týkající se koronaviru, kdy hrozí, že se lidé nebudou moci scházet v širokém kruhu rodiny?
Samozřejmě pro lidi, kteří jsou zvyklí se takto scházet v širším rodinném společenství, to změna bude. Ale na druhou stranu je to příležitost k tomu se zamyslet nad smyslem původních Vánoc, zamyslet se nad vztahem já a Bůh. Můžeme si ale vzít příklad z mnohých lidí, kteří Vánoce trávili někde ve válečném konfliktu, ve vězení nebo byli těžce nemocní, a přesto je oslavili velice důstojně a niterně. Zde naopak můžeme vyzdvihnout techniku, pomocí které budeme v kontaktu s blízkými, budeme moci vidět bohoslužbu například v televizi nebo zhlédnout spoustu povzbudivých pořadů. To právě může lidem pomoci tu těžkou chvíli a samotu překonávat. A vědomí toho, že nikdy nejsme sami, že je zde někdo, kdo nás povzbuzuje, kdo nám dává sílu zvládnout obtíže, ať nás zbavuje všech obav a smutků.

Petra Hanusová