Železniční trakce má v obci svoji letitou tradici. Již v roce 1872 byla zprovozněna železniční trať spojující Krnov s Opavou jako součást trati Opava Olomouc, kterou stavěla tehdejší známá firma bratří Kleinů ze Sobotína.

V prvních letech provozu železnice, tehdejší moravskoslezské ústřední dráhy, nebyla obec Úvalno na trať napojena. To se stalo v roce 1875, kdy byla na tomto úseku trati zřízena osobní zastávka. O několik let později, na podzim v roce 1891, získalo Úvalno taky nákladní zastávku, u které byla současně zřízena celní pobočka Krnova.

Snímek z filmu Parazit
Poznámka Fidela Kuby - Poselství Parazita

Součástí tehdejšího nádraží byl i telegraf, kde bylo možno podle dobových záznamů přijímat i soukromé zprávy. Nádraží tedy vedle vlastní přepravy plnilo i funkci poměrně důležité obecní instituce.

Zajímavá zmínka o budově nádraží je i ve farní kronice Úvalna. Jednalo se o náhlé úmrtí v čekárně v důsledku srdečního selhání faráře Josefa Bortlíka z Vehovic, který byl v nedalekých polských Branticích na návštěvě 4. prosince 1933. „Okamžitě po zakoupení jízdenky klesl k zemi. Telefonicky přivolaný lékař Dr. Elbl z Krnova mohl už jen konstatovat smrt,“ uvádí záznam ve farní kronice, který provedl tehdejší duchovní správce úvalenské farnosti Alois Bednář.

Forum Romanum v Římě
Řím vydal mimořádný poklad. Archeologové našli komnatu zasvěcenou Romulovi

Samotná nádražní budova železniční zastávky prošla za mnohá desetiletí svým vývojem. Její čekárnou prošel bezpočet cestujících. Zažila několik režimů. Ještě i mnozí z nás současných pamětníků pamatujeme kupříkladu malý nádražní domek u budovy zastávky nebo později třeba podzimní vagónování cukrové řepy od polských sedláků, odkud se cukrovka přepravovala do cukrovaru v Palhanci. Parní trakce, kterou taky mnozí pamatujeme, skončila na této trati někdy v polovině 70. let minulého století. Později byla zrušena i odstavná nákladní kolej.

Důležitým momentem bylo před lety, někdy na přelomu druhého a třetího tisíciletí, zrušení této instituce s tím, že se odbavování cestujících děje přímo ve vlaku. Od té doby budova už jen chátrala jako každý nevyužívaný a opuštěný objekt. Vzhledem k tomu, že budova už má svoji historickou hodnotu, to byla jistě škoda.

Největší radost z ocenění má autorka snímku „Zákaz vstupu“ Renáta Polišenská. Představuje janovický zámek u Rýmařova.
Cena pro amatérský film Zákaz vstupu, který představuje janovický zámek

V roce 2016 proběhla tzv. revitalizace této trati. Současně s kompletní výměnou železničního svršku, kterou prováděla firma Strabag, byl postaven nový, zvýšený peron s betonovým přístřeškem. Na nově vybudovaném peronu bylo nainstalováno hlásící zařízení a informační tabule. Přibližně ve stejném období se „zablýskalo“ na lepší časy pro záchranu chátrající budovy.

Tehdy obec odkoupila tento objekt od Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). Do té doby byla SŽDC majitelem budovy původní zastávky, o kterou se žel nestarala. Po provedení generální opravy by zde měla být nová čekárna i nové záchody. V jedné z části budovy se počítá s malým bistrem s možností občerstvení pro cestující.

V průběhu několika předešlých týdnů začala pracovní četa při Obecním úřadu Úvalno s přípravnými pracemi před samotnou generální opravou.

Po orkánu Sabina zůstal v areálu Karnoly vyvrácený strom. Je vidět z Chářovské ulice.  Foto: Lukáš Matela
Stabilitu stromů v Krnově prověřují tahové zkoušky nebo Sabina

Byly oklepány omítky, odstraněna podlaha a po provedení výkopových prací byla budova napojena na kanalizační síť obce. Není bez zajímavosti, že při vyklízení půdních prostor zde byly nalezeny staré jízdenky a drážní dokumentace z 30. a 40. let minulého století. Tady pod nánosy prachu přečkaly tyto artefakty železniční minulosti obce, mnohé z nich více jak osmdesát let.

Hlavní práce při rekonstrukci nádražní budovy bude provádět krnovská stavební firma Petra Malinovského. Dokončovací práce v interiéru a úpravu venkovních prostor si vezmou za své opět lidé z pracovní skupiny Obecního úřadu. Letošní „dvacítkový“ rok tak bude rokem „znovuzrození“ tohoto více jak sto let starého objektu.

Ladislav Martikán