Občanské sdružení Flemmichova vila organizuje o víkendu v Krnově na Cvilíně sáňkování pro pamětníky. Lidé se sejdou v sobotu i v neděli vždy od 14 do 16 hodin na svahu nad Salvátorem a nad Kolibou. Tato nostalgická akce má připomenout, že Krnované chodí na Cvilín sáňkovat odjakživa. Organizátoři akce zvou dospělé příznivce sáňkování i jejich rodiny, aby společně zavzpomínali jaké zimní radovánky zažili na Cvilíně a případně si po letech znovu zkusili usednout na své sáňky či boby.

„Sáňkování je vlastně interaktivní přednáška spojená s ochutnávkou přírody našeho Cvilína. Přednášku povedou sáňky. Pod kopcem se všichni zahřejeme a zasmějeme," slibují organizátoři sáňkařské akce na plakátech. Sáňkování pro starší a pokročilé je součástí rozsáhlejšího projektu, který má zrekapitulovat historii Cvilína, zmapovat jeho specifika a inspirovat k zamyšlení nad jeho využitím v budoucnosti.

Cvilín je sáňkařské Eldorádo

Také pro hlavního organizátora akce Petra Ondrušku býval zimní Cvilín sáňkařským Eldorádem.

„My jsme jako děti sáňkovali na různých místech, ale ze všeho nejvíc na louce na konci Brožíkovy ulice u vodárny. Tehdy jsme té louce říkali Jankujka. Ještě nedávno jsem si myslel, že Jankujka je vymyšlené slovo, které louce daly děti, co sem chodily sáňkovat. Až loni jsem s překvapením zjistil, že Jankujka louce říkali i dospělí, protože ji obhospodařoval pan Jankuj," prozradil Petr Ondruška své nostalgické vzpomínky na sáňkování.

Pro Krnováky jeho generace sjezdová dráha na Jankujce začínala už v lese v příkrém svahu mezi stromy.

„Naše sáňky většinou skončily až někde dole U lazebníka. Pěkně to tam fičelo a co chvíli se někdo pořádně vymlátil. Dnes už bohužel Jankujka žije jen v našich vzpomínkách, protože z této strany jsou svahy Cvilína zastavěné. Škoda. Býval odtamtud nádherný pohled na Krnovsko a Polsko, takže co chvíli tam stál nějaký malíř se stojanem. Dnes už jsou všechny svahy pod vodárnou zarostlé a zastavěné," dodal Ondruška a vyzval také ostatní Krnováky, aby se podělili o své sáňkařské zážitky ze Cvilína.

Proměny Cvilína

Na Cvilín určitě chodili v zimě řádit také němečtí obyvatelé Krnova, ale nejsou o tom téměř žádné doklady. Podle Petra Ondrušky je nejvyšší čas zaznamenat aspoň to, jak atmosféru zimního Cvilína vnímali čeští pamětníci.

„Zatímco my máme na Cvilíně jen obecné názvy jako dolní cesta, cesta za statkem nebo malý lom, původní němečtí obyvatelé Krnova měli Cvilín daleko lépe prochozený a procítěný. Měli důvěrně pojmenované každé zákoutí a stezku, aby věděli kde si dát spicha. Lidí je na Cvilíně asi pořád stejně, ale dnes se všichni drží pouze tam, kde se dá dojet autem. Není důvod stavět na Cvilíně lavičky a odpočívadla, když jsou výhledy na Krnov už dávno zarostlé. Z důvěrně známých míst, kam jsme chodili v dětství a v mládí, nás najednou vyhání cedule soukromý pozemek," popsal Ondruška proměny Cvilína, které by měla zaznamenat.