Kulturní dům v Leskovci nad Moravicí se zaplnil současnými a též někdejšími obyvateli obce a jejich rozvětvenými rodinami.

Osudy tamních obyvatel bývají spojeny často s přehradou Slezská Harta a její výstavbou. Mnozí účastníci oslav vzpomínali na roky po druhé světové válce, kdy se do obce přistěhovali v období odsunu původních německých obyvatel. Přítomna byla i první obyvatelka obce, narozená po roce 1945.

Rodáky Husák nezajímal

Nynější obyvatelé i ti, co se již odstěhovali, měli možnost prohlížet obsáhlé kroniky, které shrnují historii života obce a jejichž autorem byl již deset let nežijící kronikář Stanislav Smejkal. Kronikář si všímal i dění v celém tehdejším Československu. Například je v kronice série výstřižků, vztahujících se ke zvolení prezidenta Gustáva Husáka 29. května roku 1975.

Rodáky ale spíše zajímaly zprávy a fotografie z jejich školních let, ze společenských setkání v obci.

Stavěla přehradu. Ale jen na papíru

Najdou se rodiny, které se do Leskovce nad Moravicí nastěhovaly těsně po roce 1945 a žijí tam dodnes.

„Ano, přišli jsme do obce po skončení druhé světové války v rámci osídlování pohraničí. Naše mladší sestra se v Leskovci nad Moravicí narodila a dokonce je úplně první zdejší narozenou občankou po roce 1945," řekla Bětka Rychlíková, která zůstala obci věrná dodnes.

Vitální pamětnice Rychlíková zavzpomínala na dobu, kdy se lisařský závod stěhoval z obce do Bruntálu kvůli výstavbě přehrady Slezská Harta. „Jednou jsem za nimi na přehradu přišla, říkám: hledáte kopáče, tesaře a další řemeslníky. Nepotřebujete někoho taky do kanceláře? Ten šéf mi odpověděl: ano, my vás vezmeme. Takže jsem nešla do Bruntálu do lisoven, ale stavěla jsem tu přehradu. Jistě, že jen na papírech v kanceláři," vzpomínala Rychlíková.

Hrávala si s Helmutem

O přehradě by mohla milá žena vyprávět celé romány. O stavbyvedoucím Mikulkovi, který není již mezi živými. Nebo o instruktoru Šindelovi, žijícím v Bruntále.

„Do Leskovce nad Moravicí jsme přišli s rodiči z Kunčiček u Bašky, okres Frýdek - Místek. Dokonce jsme ještě bydleli nějakou dobu u německé starousedlické rodiny. S malým Helmutem jsem si hrávala, my jsme spolu vycházeli všichni v dobrém," ujistila pamětnice.

Život tady byl tvrdý, ale krásný

Soňa Běčáková, rozená Ptáčková, která dnes žije ve Frýdlantu u Frýdku Místku, vychodila základní školu v sousední Razové.

I ona patří do rodiny Bětky Rychlíkové. To samé platí o Ireně Hybnarové, původně Michenkové, první občance Leskovce nad Moravicí, narozené po roce 1945.

„Život byl tady v tom našem kraji sice vždy tvrdý, ale krásný. Já si nemohu na nic a nikoho stěžovat. Nejdříve jsem pracovala v zemědělství, na školu mě nepustili. Školu si prosadila naše Bětka, ta už odmala říkávala, že chce na vysokou. Taky že vystudovala ekonomickou školu v Ostravě," uvedla Irena Hybnarová.

„Když jsem odešla ze zemědělství, stala jsem se doručovatelkou a poté pracovnicí bruntálského divadla, spolu s Alenkou Pajkošovou. Já si dělám vždy takovou srandu sama ze sebe: začala jsem v hnoji a skončila v divadle, tomu říkám postup!", dodala s úsměvem Hybnarová. Sraz provázely v Leskovci nad Moravicí divadelní a hudební výstupy, o zábavu se staral rovněž lidový vypravěč Franta Uher z Lanžhota.